Záchytka v Bílině fungovala přes třicet let. V polovině roku 2001 byla z ekonomických důvodů zrušena. Od té doby agresivní opilci končí v nemocnicích, kde obtěžují ostatní pacienty a napadají personál. To by se ale mohlo brzo změnit. V Ústeckém kraji by v dohledné době mohla začít fungovat moderní protialkoholní záchytná stanice, s několika pracovišti. Vedení ústeckého kraje čekalo s jejím zřízením na změnu příslušného zákona, a ta byla nyní schválena.
Po otevření krajské záchytky volají zejména zdravotní sestry, lékaři a strážníci. Ročně je jen na urgentní příjem Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem svezeno z ulic kraje na 800 opilců. Nemalé počty opilců zaznamenávají i nemocnice v dalších městech.
„Na emergency je pro tyto pacienty zvláštní prostor, tzv. nulté lůžko. Jsou to matrace na zemi," řekl Jiří Vondra, mluvčí společnosti Krajská zdravotní.
Péči o opilce by měl v budoucnu převzít vyškolený personál na záchytné stanici. Změna zákona o takzvaných specifických zdravotních službách, kde je součástí právě i protialkoholní záchytná stanice, byla nyní schválena.
Kraj už má také představu o potřebné kapacitě. Pro Ústecko, Teplicko a Litoměřicko by měla mít kapacitu osm lůžek. Pro Mostecko, Chomutovsko a Lounsko sedm a pro Děčínsko tři lůžka. Obvyklá vzdálenost pro převoz by neměla omezovat služby policie a městské policie v lokalitě.
Pacienti s diagnózou akutní intoxikace alkoholem končí na lůžkách interny. V případě ohrožení základních vitálních funkcí leží na lůžkách pro intenzivní péči.
Způsobí-li si vinou opilosti úraz, což není vzácností, musí na chirurgii.
Žádnou výjimkou při ošetření opilců nejsou slovní a fyzické útoky. Lidé posilnění alkoholem jsou zlí už od prvopočátku, co přijdou do kontaktu s policií nebo strážníky městské policie.
V Dubí řeší strážníci opilce minimálně jedenkrát týdně. „Chybějící záchytka je problém. Lidé nám většinou hlásí případy, kdy vidí opilce na ulici, který je potlučený, nebo nereaguje apod. V takových případech voláme záchranku. Když je opilec bez ohrožení na životě, tak ho naložíme a dovezeme domů, kde ho předáme do péče rodiny," řekl velitel MP Dubí Tomáš Pykal.
Také tepličtí městští strážníci se nejprve snaží s opilci komunikovat, a jejich opilectví „rozchodit". Ale pokud se zdá, že by mohlo jít o ohrožení zdraví, skončí v nemocnici. „Ročně takto řešíme do padesáti případů," uvádí Michal Chrdle, šéf strážníků.
Opilci komplikují práci záchranářů, kteří by při výjezdu mohli řešit případy mnohem naléhavější.
„Posádky z naší výjezdové základny Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje vyjíždějí za opilci někdy i několikrát za den, jindy je několikadenní pauza. Rozhodně to není příjemná práce, občas i s projevem agresivity. Totální opilci většinou končí v nemocnici," líčí zkušenosti Romana Bláhová, vedoucí zdravotník základy ZZS v Roudnici nad Labem.
Ještě větším problémem jsou opilí bezdomovci.
Je tedy napříč celým krajem dobře, že se s problémem absence záchytné stanice začíná Ústecký kraj vážně zabývat.
------------------
Na výstavě Bílina zmizelá a nalezená si mohli v roce 2010 návštěvníci prohlédnout síťové lůžko, které bylo v letech 1965 až 2001 na Záchytné stanici Nemocnice s poliklinikou v Bílině. Vždy se užívalo jen na nezbytnou dobu (až 12 hodin) pro alkoholem intoxikované, agresivní pacienty, kteří ohrožovali sebe i personál záchytky.
Záchytná stanice byla v Bílině provozovaná od roku 1965 s kapacitou až čtrnácti zachycených pacientů v části mužské a ženské.
Pro většinu pacientů byla k dispozici klasická zdravotní lůžka ve dvou pokojích, pro menšinu nejagresivnějších dvě síťová lůžka a tři místnůstky se zjednodušeným vybavením. Záchytná stanice v Bílině byla druhou v republice po Praze „U Apolináře.
Spádovou oblast, o kterou bílinská záchytka pečovala, tvořilo rozsáhlé území sedmi okresů Chomutov, Most, Louny, Teplice, Litoměřice, Ústí a Děčín.