„Předloni jsme přišli proto, abychom naučili studenty vytvářet inženýrskogeologickou mapu v podrobném měřítku. Druhým důvodem pobytu byla snaha pomoci dílem z naší strany, z našeho oboru snaze o rehabilitaci zdevastovaného klášterního areálu,“ říká vedoucí kurzu Jan Marek. Během letního mapovacího kurzu studenti obsáhli široké okolí až ke svahům Stropníku a Špičáku nad Osekem, včetně oseckého hradu. „Taky jsme pořešili území města, hradu a kláštera a jeho okolí až k Duchcovu,“ dodává. Mapa, která je výsledkem celého zkoumání, je nezbytným podkladem pro jakékoliv další technické řešení. Na tom mají zájem také mnohé české či německé organizace či skupiny, které chtějí pomoci oseckému klášteru. Letos dělali studenti vlastně stejné mapování akorát s odstupem dvou let. Kontrolovali svou předchozí práci a doplňovali případné nedostatky.
„Tady je jedním z hlavních problémů hospodaření s vodou,“ naznačuje Marek. Cisterciáci, kteří přišli do Oseka ve 12. století, si vybrali dostatečně „vododajné“ místo. Takže již při stavbě kláštera řešili přívod vody do areálu a současně odvod odpadních vod. To bylo koncem románského a na začátku gotického období. Během různých válek byl klášter v průběhu staletí několikrát zdevastován. Dnešní stav je výsledkem barokní přestavby. V baroku se znovu musely zavodňovací a odvodňovací systémy přebudovat. „A my bohužel nevíme, jak to dopadlo,“ vysvětluje vedoucí. Myslí tím, do jaké míry je systém původní gotický či dokonce románský.
Barokní přestavby byly spojené s velkými úpravami terénu, navážkami. Výstavba bazénků, kašen, vodotrysků či chrličů si vyžádala nové kompletní přepracování vodovodního systému. Ozdobné prvky v zahradách kláštera v blízkosti navážek se ale různě pomalu bortí.
„Teď je otázkou, čím to je. Jestli špatným založením, nedostatkem údržby nebo prosakováním vod skrz umělé navážky. To je tu hlavně k řešení,“ uzavírá Marek.