Po chvíli si k nám na pozvání přisedají paní Věra s paní Romanou. V azylovém domě našly útočiště po tom, co se ocitly v tíživé životní situaci a bez zázemí. Jedna je zde od dubna, druhá od června letošního roku.

„Pět let jsem bydlela u jednoho svého přítele. Jenže tam byla i jeho maminka a s ní jsme se hodně nepohodly, tak jsem odešla,“ nastínila paní Věra okolnosti, které ji do azylového domu přivedly. Tři týdny pak žila na ulici, až se jí od jedné ženy dostalo rady obrátit se právě na osecký azylový dům. „Přišla jsem tedy za paní vedoucí a jsem opravdu vděčná a ráda za to, že tu mohu být,“ říká Věra. Když prý viděla v televizi příběhy lidí, kteří ze dne na den přišli o bydlení a zůstali na ulici, říkala si, že tohle ji snad nikdy nepotká. Bohužel potkalo a znenadání.

A do podobné situace se může dostat prakticky každý člověk. Azylový dům je pak dočasnou pomocí a také odrazovým můstkem pro další život. Útočiště zde našla i paní Romana, která je zde dokonce se svým synem. Ten prý, aby mohl jít do azylového domu, musel dát svého psa do útulku. Paní Romana však dodala, že synův kamarád si psa z útulku vzal a nyní se o něj stará. Mladík se tak až se opět postaví na vlastní nohy, bude moct o svého psa starat. Paní Romana si kvůli zdravotním problémům vyřizuje invalidní důchod a pak se, jako každý klient azylového domu, bude snažit hledat bydlení.

Pokud vás zajímá více ze života azylového domu nebo to, jak klienti trávili Vánoce, kupte si pondělní vydání teplického deníku…