Jak vidí současná opatření a nakolik jsou pro něj omezující? Jak vnímá nouzový stav, byl potřeba? I na to Petr Stolař z Divadla V Pytli odpověděl v rozhovoru. „Prošli jsme si tím nejspíše asi celá rodina, u táty to tehdy testem potvrdili. U mojí mamky ne a jiní na testech ani nebyli, ale měli také určité příznaky. Nicméně jsme se z toho dostali všichni a žijeme dál,“ říká.

Petr Stolař

Čtyřicet devět let, moderátor, herec, režisér. Po ukončení studií se začal věnovat divadelnictví a pantomimě. Je zakladatel a současný umělecký šéf Divadla V Pytli. Podílel se na několika filmech, na kontě má i řadu autorských představení. Práce je jeho hobby a relax zároveň.

Jak se to projevovalo?
Jako když máš chřipku. Oslabený organismus. Když jsem nesl krabici s kostýmy, tak jsem ji ani nemohl unést. Přitom neváží skoro nic. Cítil jsem se stále strašně utahaný. Jako když tě probudí někdo brzo po flámu a ty najednou musíš stěhovat nábytek. Bývalá manželka mi říkala, že děti měly prakticky to samé. Že byly takové vypnuté a mrtvolné. Polehávaly a neměly chuť k jídlu. Moje Lenka ležela a nemohla chodit dva dny. Takže jsme to fakt měli všichni.

Řešili jste to nějak s lékaři v té době?
Řešili jsme tátu. To jsme museli. Protože ten byl opravdu na umření. Jeho to zasáhlo nejhůře. Přitáhl si to z nějakého setkání s volejbalisty. To se ale stále v tom počátku o tom nic nevědělo a každý plašil. Nějaká velká opatření ještě nefungovala. Snažili jsme se ho dostat na odběry, ale v té době to nějak nebylo snadné. Museli jsme vymýšlet, jak to udělat. Dokonce mě tehdy už napadalo i to, že ho navleču do kostýmu stařenky, aby ho jako rychle vyšetřili. Když šlo fakt do tuhého, tak jsem volal sanitku. Přijela posádka, ale když jsem jim řekl, že to vypadá na ten Covid, tak se zalekla. Nikdo v té době o tom ještě moc nevěděl. Tak telefonovali, co mají dělat a že se sem k nám do Hrobu musí poslat takoví ti lidé ve skafandrech a kdesi cosi. Nakonec si tedy tátu odvezli do špitálu.

Maminka byla v pohodě?
No nebylo to u ní tak hrozné. Měla teploty 38 stupňů, dva tři dny. To je fakt. Ale test negativní. Takže ulehla do postele a vyležela se. Zbytek karantény, to ještě bylo 14 dnů, už byla v pohodě.

Od té doby nic?
Nemám ten pocit, že bychom na tom byli od té doby nějak nemocně. Nicméně, teď trochu přeskočím, ale ono to s tím souvisí. Lenky maminku drželi preventivně úplně stranou od všeho, od března až do července. Pak šla jednou k lékaři pro léky a objevil se u ní Covid. Poslali ji domů, řekli jí buďte v klidu, jezte vitamíny a berte si prášky na pocení. A hlavně nechoďte k doktorovi. Takže si říkám, co to je za takovou nejnebezpečnější nemoc, když s ní nesmíš ani k lékaři?

Co si tedy o celé té nemoci myslíte? Jak to vnímáte? Přeci jen jste si to nějak prožil.
Podle mě to je jeden z těch chřipkových nebo jiných virů, které se prostě okolo nás točí. Člověk se s tím musí naučit žít v normální společnosti a hlavně za normálního chodu společnosti. Podle mě se s tím musí každý podle svého nějak vypořádat. Funguje to tak, že stejně jako chřipka se i tohle může za půl roku klidně vrátit. Prostě s tím budu doma, vyléčím se, a život pojede dál. Jako laik to vidím tak, že si tím dříve nebo později každý projde, a právě tím bude celá společnost imunní. A ano, je zřejmé, že stejně jako na jinou nemoc i na tohle bohužel někdo umře. Ale to vždy záleží na zdravotním stavu jednotlivého člověka.

Co říkáte na ta různá omezující opatření, která jsou zaváděná? I vaši divadelní činnost to omezuje.
Kdybych měl hodnotit postup vlády přes léto, kdy jsme za sebou měli první vlnu a všichni jsme věděli, že přijde ta druhá, tak si myslím, že příliš práce vláda pro naši zemi neudělala. Nebudu se vyjadřovat k rozvolnění opatření na prázdniny. Ale jedno vím jistě. Kdyby vláda investovala veškeré peníze vynaložené na nesmyslné testování lidí spíše do pořízení potřebných zařízení pro nemocnice, tak udělá dobře. Pokud je jediným prostředkem, který jim pomůže, podpora dýchání, tak jsme měli kapacity navýšit. A ne kupovat jednorázové roušky a posílat je důchodcům. Roušku si každý doma vyrobí, když je potřeba. A jaro to jasně ukázalo, jak v tom náš národ umí chodit. Vláda se prostě nedobře připravila na druhou vlnu. Respektive připravila se, ale pouze politicky. Využili to akorát jako dobrý nástroj k tomu, aby mohli ochromit to, co potřebují.

Takže nouzový stav je podle vás zbytečný?
Vyhlásit nouzový stav za současné situace je podle mě úplně zbytečné. Prostě to je politická manipulace. Navíc nechápu, k čemu mi je dobrá informace, že jsem pozitivní, když nemám žádné příznaky. Stát za mě vyhodil nebo poslal 3000 korun. Jenže ta informace je mi úplně k ničemu. Ano, když mi je blbě, tak i bez testování přeci vím, že musím být zavřený doma, abych nikoho nenakazil, a mám se vyléčit.

Nakolik omezujících je to pro chod vašeho divadla?
Zrušili nám 60 velkých akcí, které jsme měli nasmlouvány a se kterými jsme počítali. Upřímně řečeno tedy i s těmi penězi za to, protože máme zase další z naší strany nasmlouvané výlohy. Takže teď jsme rozpočtově samozřejmě už pod nulou. Lidé nám ty akce ruší preventivně. Nikdo neví, co bude. Uvidíme, jak to letos bude vůbec s Mikulášem a čerty. To taky děláme pro děti řadu akcí.

Co tedy teď budete dělat?
Zatímco jiní zavírají hudební kluby, tak já ho u sebe v divadle otevírám. Vymyslel jsem to celé tak, aby to mohlo fungovat. Jak to bude, si zatím nechávám pro sebe. Vycházím přitom z definice státu. Pokud je naše republika demokratická, tak zde platí, že to, co není výslovně přímo zakázáno, se dělat může. Není to tedy jako v diktatuře, kde je vyjmenováno pár věcí, které se smí. A právě tohle je potřeba dobře uchopit. Ale opravdu o tom zatím nechci blíže hovořit, protože lidé jsou v dnešní době hodně závistiví. Ale bude to podobně jako na jaře, kdy lidi nesměli za hudbou, tak jsme ji k nim dovezli až před dům.