Ze dne 5. července roku 2008, kdy ho postihla těžká mozková mrtvice s krvácením do mozku a lékaři mu dávali jen pramalou naději na přežití, si vůbec nic nepamatuje. Z chlapa plného energie a vážícího metrák, byl při propuštění z nemocnice invalida s nepohyblivou levou rukou a nohou. Vážil jen 52 kg.

Vypodnikal si mrtvici

„Jsem vyučený elektrikář s patnáctiletou praxí. Dělal jsem rozvody pro kabelové televize po republice, pak mi ale zavonělo dřevo a stal jsem se truhlářem. Dal jsem se na podnikání. Dařilo se mi a bavilo mě to. Vyrobil jsem 50 kuchyňských linek. Dostal jsem se ale do kolotoče, že práce bylo hodně, času málo a spal jsem jen čtyři hodiny denně. A tak jsem si vypodnikal mrtvici, kterou jsem málem nepřežil," shrnul svůj dosavadní život invalidní důchodce Miroslav Seemann.

V Beethovenu je podruhé

Do lázeňského domu Beethoven přijel před měsícem z Litoměřic, kde otec dvou dcer žije s manželkou a čtyřmi psími miláčky. „Jsem tu podruhé. Poprvé jsem tu byl v roce 2008, nastartovali mi tu rekonvalescenci, pak jsem byl ještě dvakrát v Chotěboři. Tam mi také pomohli. Ale tam je to hlavně o cvičení, termální pramen tam nemají," začíná své vyprávění a pak už jsme slyšeli na lázně jen samou chválu.

„Léčivý pramen má přesně takové účinky, jak se o něm říká. Je to ale i přístupem zdejších terapeutů, jsou to profesionálové každým coulem. Mají tu vynikající masérky a nevidomého maséra s vodící labradorkou Stelinkou, kteří si dokázali poradit s mými ztuhlými zády.

V Beethovenu jsem byl čtyři týdny. Každý den jsem byl v bazénu, obden jsem měl termální koupel. Když jsem přijel, ruku jsem měl sevřenou na břiše a nemohl jsem ji narovnat. Teď ji mám podél těla, což je skvělé. Ukazovák, který se léta ani nepohnul, se začíná hýbat. Už po čtrnácti dnech v lázních jsem najednou cítil, že se mi prst začal samovolně hýbat," předvedl nám to, v co už ani nedoufal.

Kuchyně lepší než u maminky

Teď věří, že se vše bude dál zlepšovat a do Lázeňského domu Beethoven se zase vrátí. A nejen kvůli léčbě. „V Beethovenu je lepší kuchyně, než u maminky. Co vám mám povídat, za tři týdny jsem přibral 6 kilo, nedá se vrátit ani sousto, jak je to dobré. I ubytování je komfortní, jediné, co bych mohl vytknout je, že tu mají jen wifi zóny. Ale já jsem to vyřešil, měl jsem na pokoji modem," směje se.

Počítač mu pomáhá krátit dlouhou chvíli. Udělal si webové stránky a „hraje si" na nich s fotografiemi. „Na práci s počítačem vám jedna zdravá ruka stačí. Ale rád bych si zase zahrál na akordeon, zdědil jsem ho po tátovi. Jsem takový šumař, co nezná noty, ale baví mě to. Také jsem hodně jezdil na horském kole," zasní se. Ale vzápětí už má zase úsměv ve tváři.

Termální pramen léčí už dva tisíce let

„Jsem muž mnoha tváří, aby nebyla nuda. Snažím se být pozitivní a akční. Byl jsem se podívat i na besedě o historii lázní. To bylo zajímavé, vůbec jsem nevěděl, že se o léčivých účincích zdejších pramenů vědělo už před dvěma tisíci lety," říká Miroslav, který se kromě titulu lázeňského šviháka rovněž honosí i titulem: Velký vezír, mistr světa ve skoku pro něco.

Tohohle svérázného srandistu, který na chvilku nezavře pusu, si v lázních oblíbili a z personálu ho zná každý. „V lázeňském domě je pan Seemann vnímán jako pozitivní protiklad k hostům mrzutým, co už od šedesáti škudlí na pohřeb a nic si neužívají. Jsme opravdu rádi za to, jakých léčebných výsledků se u něj podařilo dosáhnout," shrnula za všechny z lázní Dagmar Eflerová.