Když paní Miroslava uviděla v televizi apokalypsu po řádění tornáda na jižní Moravě, zatajil se jí dech. Se vzlyknutím si rukou zakryla pusu a začala plakat. V paměti se jí oživily vzpomínky na živelnou pohromu, kterou prožila v roce 2002 v Dubí na Teplicku.

„Ulicí se nám prohnala velká voda. Během pár chvil jsme přišli skoro o všechno. Dodnes to vidím před očima. Vyběhli jsme zadem ven z domu, abychom se zachránili. Co zůstalo uvnitř, vzala voda,“ vypráví.

"Těm lidem po tornádu to teď vůbec nezávidím. My se z toho vzpamatovávali několik let. Tohle, co jsem viděla, vypadá ještě horší,“ říká žena, které jedna bezesná noc při záplavách před téměř 20 lety změnila život.

Hasiči z Hrobu
Vyjet na Moravu můžeme okamžitě, čekáme na pokyny, říká velitel hasičů z Hrobu

Bahno, kamení, kvanta vody a smutek. To charakterizuje 12. srpen 2002 v Dubí na Teplicku. Rozvodněná Bystřice způsobila apokalypsu zejména v Zahradní a Tovární ulici. Nejsou to ale jen materiální hodnoty, které zůstávají ve vzpomínkách. „Je to i pocit solidarity. Hodně lidí i institucí nám tehdy pomohlo. „Bez nich bychom to nedali,“ dodává. V Dubí už nebydlí. Protože se osudné okamžiky v opraveném domě vracely až příliš často, rozhodli se s manželem odstěhovat.

„Úplně se dokáži vžít do situace, jakou teď prožívají lidé na Moravě. Proto jsem neváhala ani minutu a poslala jim tam přes účet nějaké peníze,“ konstatuje.

Poradit lidem v postižené oblasti, co mají v takových chvílích dělat, je prý těžké. „Jsou to přírodní živly. Na to se snad ani nedá připravit. Jen čekáte, jak to dopadne,“ říká žena ze zkušeností. „S manželem jsme se v krizových chvílích utěšovali, že snad nás už nemůže potkat nic horšího. Byli jsme fakt rádi, že jsme přežili. I když jste na dně a o vše přijdete, dá se vybudovat něco nového. Hlavní je, že žijete,“ uvádí paní Miroslava.