Tragický požár zabíjel 3. ledna na Dole Kateřina, která tehdy patřila k severočeskému hnědouhelnému revíru. Místní havíři ale tento podzemní zdroj uhlí mezi sebou nazývali zkráceně „Káča“. V době tragédie to už byl spíše malý, dalo by se říci, téměř rodinný důl, který v důsledku vyuhlení s klesající těžbou očekávala likvidace.

Nebyl to první požár, který v těchto důlních chodbách byl. Historické materiály registrují na 800 různě velkých záparů ročně, které tu horníci museli při své práci pod zemí řešit. Různým požárům napomáhal systém. Negativně k tomu přispíval členitý systém otevřených i uzavřených důlních děl v dané lokalitě a také vysoká náchylnost uhelné sloje k samovznícení. Navíc hustý systém starých chodeb tvořil větrní síť s mnoha spojkami a malými tlakovými spády mezi nimi.

Menší požáry se ale vždy podařilo chlapům pod zemí včas zažehnat před jejich rozšířením. Až přišel osudný den 3. ledna 1963. To, co se tehdy na „Káče“ stalo, Deníku přetlumočil Petr Hubený z Modlan. „Následkem samovznícení uhlí vznikl požár na chodbě č. 105, která byla propojkou dalších dvou sousedních chodeb větrných oddělení. Po třetí odpoledne byly zjištěny husté kouře směrem k výdušné jámě. Aktivní zásah na uhašení ohně se opozdil, protože nebyla k dispozici tlaková voda, protože bylo rozpojené potrubí. K požáru byla vyslána jen neúplná četa záchranářů. Ta se nakonec po nezdařených pokusech musela stáhnout z ohrožených prostorů. Původně propadlá rozžhavená zásoba uhlí se postupně rozhořela a požár se přenesl na důlní výztuž. 15 horníků se nepodařilo zachránit,“ popsal ve zkratce.

Útoky na vlaky na trati Most - Moldava.
Kousek od neštěstí. Kamení, olej na kolejích. Kdo útočí na vlaky?

Následné vyprošťování obětí ve značném stupni rozkladu bylo už jen ošklivou tečkou za touto havárií, které tehdy předcházela celá řada zanedbání a opomenutí. V budovách hlubinného Dolu Kateřina byly po katastrofě zřízeny sklady Severočeských hnědouhelných dolů. Dnes je objekt v soukromém vlastnictví a torza některých budov připomínají smutný konec šachty.

Ve svých vzpomínkách dnes pamatují na své kamarády katastrofu přeživší Svatopluk Havrlík, František Limburský, Jaromír Jaroš, Kurt Sigmund a Zdeněk Kvarda. 15 obětem tragického požáru je v Modlanech věnováno pietní místo.