Zatímco Prahou se před 80 lety od ranních hodin proháněla vojska a nacistické špičky si podávaly dveře na Hradě, v našem regionu se obyvatelé německé národnosti probudili do všedního dne. Vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava nemělo na život v Sudetech, které už od podzimu 1938 spravovaly německé úřady, zvláštní vliv. Zbytek českého obyvatelstva, který v regionu po záboru území ještě zůstal, Židé se ale setkali s násilím.

close Vjezd německých vojsk do Kadaně v říjnu 1938. Ve stejné době musely pohraničí opustit tisíce Čechů. info Zdroj: Okresní archiv Chomutov se sídlem v Kadani zoom_in Obsazení Československa například vybičovalo nálady některých Němců k opožděné Křišťálové noci. V Teplicích jim padla za oběť synagoga zvaná Templ. Architektonický skvost postavený na konci 19. století, na jehož vzniku se podílel i architekt Josef Mocker.

Synagoga hořela

„Synagoga přestala jako modlitební místo fungovat už po Křišťálové noci. Nacisté ji ale nechávali být, uvažovali o tom, že ji předělají na muzeum. Jen občas si tam místní omladina udělala nějaké setkání, přičemž něco poničili,“ vypráví teplická muzejnice Vlasta Tichá. „Tvrdý a řízený úder ale přišel až v noci ze 14. na 15. března,“ doplňuje.

Synagogu nacisté vyrabovali a vypálili do základů. Škoda byla tak obrovská, že se trosky odklízely až do konce prosince téhož roku. Dnes je na místě bývalé synagogy park Havlíčkovy sady a památník, který existenci náboženské stavby připomíná. Neblahé výročí si teplické muzeum připomnělo přednáškou a vystavuje nový exponát.

„V expozici lázeňství na teplickém zámku vedle modelu teplické synagogy vystavíme plakátovací válec. Jsou na něm dobové dokumenty, materiály až z Izraele. Mapují historii synagogy od jejího vzniku až po tragický konec,“ prozrazuje Vlasta Tichá.

Ponižování a násilí

Sebevědomí Němci, nabuzení úspěchem svých politiků i vojska, si neodpustili ani ponižování a násilí na Češích. Na Mostecku a u Duchcova si soldatesky počíhaly na horníky, kteří se vraceli v noci ze 14. na 15. března z dolů domů. Němci je surově zbili. Výjimkou nebylo ani přepadávání jejich domů a ničení majetku.

„Nejhrůznější zážitek jsme měli ze 14. na 15. březen, tu noc se staly z Němců hyeny,“ vzpomíná pamětnice B. V. z Hostimic nad Bílinou v publikaci Vzpomínky na vyhnání Čechů z pohraničí od Ogňana Tuleškova. „Když se večer setmělo, tak to začalo. K našemu domu přišla horda SA-manů, sekerou rozsekali domovní dveře, rozbili okna a našeho domácího zbičovali a zkopali do bezvědomí. Pak se hnali po schodech nahoru, kdo neutekl půdou nebo nevyskočil oknem, byl zbit,“ popisuje své vzpomínky pamětnice. Násilnosti si pamatuje i z Teplic, kde měli Němci rabovat české obchody nebo hostince.

Navzdory tomu, že se Němci v pohraničí na Čechy dívali jako na obyvatele druhé kategorie a dávali jim najevo svou převahu, sami se nevyhnuli tomu, že se na ně dívali říšští Němci svrchu. Národní listy publikovaly na konci února 1939 článek, kde upozorňují doslova na obchodnické nájezdy, které obyvatelé Třetí říše podnikaly do bývalého československého pohraničí.

„Sudety jsou zásobárnou pracovních sil a zásobárnou různých produktů, kterých není v Altreichu nadbytek. Nejhlavnějšími z těchto jsou potraviny, obuv a textilie,“ píše dobový deník. Nákupům sice měly zabránit přísnější hraniční kontroly, ukáznění spoluobčanů z Říše ale nezabezpečily. „Tato opatření nezabraňují ovšem jedincům, kteří sem byli služebně přiděleni z Říše, aby si v celých sériích nedávali šíti obleky a nezaopatřovali se vším, čeho se jim dříve nedostávalo,“ dodává deník.