Prezidentu Havlovi moje halušky moc chutnaly, vzpomíná Drahuše Špeldová

Byla drůbežářkou, mistrovou v učilišti, právě její malá kuchyňka v Restauraci Devět křížů jí ale naplňovala nejvíce. „Devět let jsme tam byli. Bylo to fajn,“ vypráví ve svém současném domově v Mašťově.

„Jednou k nám přišel pan prezident Havel. Jel okolo, dal si u nás oběd. Dělala jsem zrovna halušky, ten se po nich mohl utlouct. Moc a moc mu chutnalo,“ usmívá se Drahuše Špeldová při vzpomínce na nejslavnějšího hosta její hospůdky. Z Hrádečku, své chalupy, to k Devíti křížům neměl první český prezident daleko.

Restauraci provozovala Drahuše Špeldová se svým druhým manželem Jiřím. V Červeném Kostelci, nedaleko Náchoda či Trutnova, měli útulnou hospůdku nejprve v pronájmu, poté ji koupili. Drahuše v hospůdce vařila. „Kuchyňka tam byla maličká, mrňavá, ale moje. Vždycky jsem vařila tři nebo čtyři druhy jídla. Nejsem vyučená kuchařka, ale snažila jsem se, zvládla jsem to a lidem chutnalo,“ pokračuje seniorka. „Myslím, že jsme měli dobré jméno. Dělali jsme také oslavy, zábavy. Lidé k nám chodili, pochutnávali si,“ vzpomíná. „Nejraději měli omáčky, segedín, halušky, řízky,“ směje se.

Divadlo, lázně, tam to mám ráda. Chodili jsme na Buriana, vzpomíná Zina Prošková

Narodila se v Karlových Varech. „Jsem ze šesti dětí. A já jsem byla nejstarší, táta a máma byli v práci, musela jsem se o sourozence hodně starat. Vařit, prát,“ vrací se ke svému mládí seniorka. „Samozřejmě jsem ale dělala i neplechu. Byla jsem spíš s klukama. Hrála jsem fotbal, přelézala ploty,“ usmívá se Drahuše Špeldová.

Později se vyučila průmyslovou drůbežářkou, tento obor později sama na učilišti vyučovala. „Dělala jsem na učilišti mistrovou. Chodilo se do líhní, do chovu. Někdy to s holkami nebylo jednoduché,“ vypráví o tříleté zkušenosti.

Drahuše Špeldová byla dvakrát vdaná, měla tři děti. Po práci ve škole a mateřských povinnostech zamířila se svým druhým mužem právě do Červeného Kostelce. Z něj po devíti letech odešla kvůli neshodám s manželem. Neměla tehdy žádné zázemí, a tak zamířila do azylového domu ve Slaném. Jenže tam přišel vážný úraz, po kterém velmi špatně chodí. „Odtamtud jsem přišla sem, do Mašťova. A jsem tu moc ráda, líbí se mi tady,“ říká. „Dříve jsem hodně háčkovala, třeba i záclony. Pletla. A starala se o děti. Na nic jiného nebyl čas. Teď si užívám důchodu,“ uzavírá Drahuše Špeldová.