Bavilo ji rozdělávání barev, jemná malba na křehký porcelán, přicházela s vlastními návrhy dekorů, s nimiž ještě na škole vyhrávala soutěže Zenit. Však také na odborném učilišti žáky nabádali, aby tvořili sami, a tak není divu, že se Jana Šmejkalová „usadila" v oddělení vývoje duchcovské porcelánky a patnáct let se podílela na nových postupech a dekorech. Zvládla maturitu na nástavbovém oboru technologie.

Spolupráce s Wormem

„V duchcovské porcelánce jsem se seznámila a pak spolupracovala s Daliborem Wormem, absolventem Vysoké školy umělecko průmyslové v Praze, který tady působil jako výtvarník, následně byl na výtvarné katedře Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a teď se zabývá sochařskou tvorbou a designem porcelánu. Hodně jsem od něj pochytila, naučila se. Úzce jsme spolupracovali. Třeba na limitované sérii ručně malovaných motivů To nejlepší z evropské tradice. Šlo o malbu naglazurovými barvami, klasickou, dnes již velmi ojediněle používanou techniku dekorace porcelánu. Takto dekorovaný tenkostěnný až průsvitný porcelán vyžaduje pro dosažení prvotřídní kvality malby až několik výpalů. Každý originál je tady díky rozdílnému motivu malby jedinečným," zdůrazňuje Jana, která je právě tou umělkyní, jež ony malířská práce vytvořila. close Příběh lásky z (k) porcelánu Jany a Unenta zoom_in

Malířské sympózium jí změnilo život

Jana, stále ještě Šmejkalová, z duchcovské porcelánky odešla do reklamní agentury, aby se za rok pustila do zakázkového malování a hledala nové uplatnění. Rozhodla se odejít na nějakou dobu do zahraničí. To se psal rok 2006. Tady sehrál důležitou roli opět Dalibor Worm. Uvolnil jí svoje místo na dubském malířském sympóziu, kterého se nemohl zúčastnit.. Rozmýšlela se, zda nabídku přijme ona vedle zkušených výtvarníků, půjde to?

„Bylo to zlomové období mého života, skutečně. Malířské sympózium změnilo všechny moje plány a vlastně celý život! Kdyby tak v dubské porcelánce organizátoři téhle akce věděli, co to pro mne znamenalo, co mi setkání výtvarníků v Českém porcelánu dalo!"

Jana tu vytvářela svoje malby a spolu s ní také s ostatními mongolský výtvarník, vystudovaný v Česku, Unent Delger.

Chtěl se po sympóziu vrátit domů, Jana měla namířeno do Anglie. Ani jeden neodjel a když jsem se chtěla v minulých dnech setkat s Janou Šmejkalovou, byla jsem upozorněna, že v Úholičkách u Roztok mám hledat Janu Delgerovou!

„Jak vidíte, jsme už velká rodina," usmívá se Jana spolu s Unentem a představují mi osmiletou Anisu a šestiletého Tengise. Anisa bude asi pokračovat ve šlépějích svých rodičů. Baví ji výtvarná výchova, od čtyř let maluje a tvoří svá dílka, a boduje získala třeba bronzovou medaili ve výtvarné soutěži Auto snů, vyhlášené japonskou Toyotou.

„Anisu, do češtiny přeloženo jako Brusinka, se narodila dva roky po onom osudném malířském sympóziu. Pak přišel Tengis tedy mongolsky Oceán, no a já jsem začala studovat pedagogickou fakultu. Společně přestavujeme tenhle náš domov v Úholičkách, kde je nám doopravdy moc dobře. Máme prostor pro naši práci uvnitř i venku. Malířina tu vládne naplno," sděluje Jana Delgerová.

Plánují společnou výstavu

Manžel Unent ji doplňuje: „Líbí se nám tady z mnoha důvodů, nejenom, že jsme zde našli všichni ten správný domov, ale podílíme se také na životě v obci. Došlo tady na rekonstrukci statku, kde sídlí obecní úřad s výstavní síní, kde bychom rádi uskutečnili naši první společnou výstavu. Do roka no, možná už na podzim tu instalujeme první výstavu. Podotýkám, že půjde o rodinnou výstavu, práce nás obou, možná doplněné i něčím od Anisy…"

„Porcelán je moc krásný materiál, oba ho milujeme. Konečně je pro nás osudový!" Shodují se Jana s Unentem, který byl účastníkem několika dubských sympózií a hodně na ně vzpomíná.

Jana Delgerová už žije Vánocemi

Porcelánem teď žije naplno ale Jana. Byla oslovena po účasti na sympóziu spolu s dalšími výtvarníky, aby se zúčastnila výběrového řízení na pět výročních talířů Českého porcelánu, zdobených malbou kobaltem pod glazuru, tzn. jako cibulový dekor. Všechny výroční závěsné talíře, opouštějící dubskou porcelánku vždy na sklonku roku, jsou označené jako limitovaná série, a to včetně požadovaného čísla výrobku. Mezi umělci je velký zájem o to, aby mohli vytvořit návrhy na dubské výroční talíře. Je pro ně, jak mnozí tvrdí, velkou poctou získat tuto zakázku. Však také výtvarná komise vybírá vždy z velkého množství přihlášek. Umělec, pro kterého se rozhodne, je zvolen na pět let.

Jana Delgerová tak začíná druhou pětadvacítku těchto výročních talířů. Na onom šestadvacátém v pořadí už nyní pilně pracuje, jezdí do Dubí, kde zkouší, jak její návrhy přenesené na porcelán budou vypadat, co je třeba ještě upravit.

Zkrátka zatím, co se všichni těší z jarního sluníčka, Jana Delgerová žije Vánocemi plnými ozdob na stromeček, rozkrojováním jablka, stejně jako andělíčky. To vše k daným svátkům patří a také se na nových výročních talířích Českého porcelánu v Dubí v následujících pěti letech vždy na konci roku objeví!

L. Maxová