Objevil jsem kousek od svého bydliště volný sklad k pronájmu. Vzal jsem našetřené peníze a nakoupil základní sportovní náčiní. Upravil získané prostory, aby byly aspoň částečně obyvatelné, a jak to bylo možné, začal tam hned cvičit,“ vypráví sympatický muž.

Podle něj to mělo být dočasné řešení, jako reakce na vzniklou situaci. Počítal, že až bude po Covidu, tak věci opět rozprodá, najaté prostory opustí a vrátí se zpět k předchozímu režimu návštěv dostupných tělocvičen po městě.„Vůbec jsem neměl v plánu rozvíjet nějaké podnikání. Celé jsem to v té době vnímal pouze jako přechodné řešení. Měl jsem místo, kde jsem si mohl sám cvičit, měl jsem veškeré vybavení sám pro sebe, takže jsem byl spokojený. Hřálo mě, jak jsem na vše vyzrál,“ povídá.

Vše zavřeno, omezené možnosti a pověstná česká povídačka

Samozřejmě se jeho aktivita po chvíli rozkřikla mezi kamarády, kteří k němu za covidových restrikcí tehdy začali chodit cvičit. A v té době, byť nechtěně, začal vznikat projekt nazvaný Gymnasion Teplice. Z malé tělocvičny pro soukromé sportovní vyžití jednoho člověka začal prakticky sám od sebe kvést podnikatelský záměr.

Začátky byly tzv. na domluvu. Stále v době, kdy republiku mořil Covid. „Vyřešil jsem to tak, že jsem do dveří u tělocvičny koupil chytrý zámek. Kamarádi si mohli dle dohody otvírat sami pomocí aplikace v telefonu a já jsem u toho nemusel být přítomen. Lhal bych, kdybych řekl, že jsme tehdejší covidová opatření dodržovali úplně striktně, a nikdo se tam mezi sebou nepotkával. Každopádně i kvůli tomuto jsem měl po covidu pár lidí, kteří si to u mě oblíbili a chodili tam cvičit dále. To mě přesvědčilo k tomu, abych to začal brát vážně a otevřel si opravdovou sdílenou tělocvičnu pro lidi,“ pokračuje ve vyprávění Vladimír Diviš.

Když přijde nová příležitost, není příliš prostoru a času na to si záměr na podnikání rozmýšlet. Ber či neber. Sportovně založený muž v té době udělal dobře. „Shodou okolností se naskytlo nové místo ve sportovním areálu v Teplicích. Původně jsem to nechtěl vzít, protože mi to přišlo příliš drahé. Když jsem ale pak ty prostory viděl na vlastní oči, tak jsem se do nich hned zamiloval a bylo jasno. Přesně tady bude moje tělocvična, proletělo mi hlavou. Vzal jsem si půjčku a založil živnost,“ sype z rukávu pokračování příběhu pan Vladimír.

Od té doby si buduje své sportovní království 

close Vladimír Diviš info Zdroj: Se svolením Vladimíra Diviše zoom_in Vladimír Diviš „Moje celoživotní vize byla pomáhat lidem být odolnější, silnější a samozřejmě i krásnější, protože ten vzhled je často ta největší motivace. Pro mě je vždy důležitější, aby ten člověk byl zdravý a fyzicky zdatný, potažmo také odolný. Ale když posilujete, tak ta fyzická přeměna jde vždy ruku v ruce. Chci, aby lidi věděli, čeho všeho je jejich tělo schopno. Vždy mám radost, když někdo dosáhne nějakého svého cíle, jako například udělat první shyb,“ dodává.

Jakou cestou tedy šel? „Snažil jsem se vytvořit něco, co by bylo pro lidi finančně přijatelné, mohli by chodit cvičit pravidelně a zároveň se to vyplatilo i mě jako trenérovi. Vytvořil jsem tedy Gymnasion lekce. Klient si vybere, zda chce chodit cvičit 2x nebo 3x týdně, podle toho se odvíjí i cena. Já mu udělám tréninkový plán dle jeho cílů a preferencí, ale cvičit pak chodí ve skupině max 5 lidí a já na ně všechny dohlížím hromadně. Každý tedy dělá něco jiného a já tam jsem pro všechny a kontroluji techniku, případně radím zda je potřeba nějak upravit váhu, cvik, a podobně.“

V létě to bylo už druhý rok, co provozuje tělocvičnu Gymnasion Teplice. „Je to pro mě naprosto splněný sen. Vážím si všech, co ke mně chodí cvičit a všemožně mě podporují. Hýčkám si svou komunitu lidí, která se tu vytvořila. I díky nim jsem mohl dát výpověď v dosavadním zaměstnání a živit se už jen tím, co mě baví.“