VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Proměna Parku Herty Lindnerová v Krupce začíná

Krupka - Záměr v centru Krupky vybudovat funkční park, který by sloužil k oddychu obyvatel i návštěvníkům tohoto historicky zajímavého místa, už není pouze snem a přáním.

15.5.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Ladislav Vaindl

Díky společné aktivitě iniciátora celé akce závodu Knauf Insulation, Města Krupky a Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem byly zahájeny první kroky na cestě k realizaci projektu „Revitalizace parku Herty Lindnerové“ v podobě dendrologického průzkumu a průzkumu preferencí obyvatel města.

Lidé nejsou spokojeni

Průzkum preferencí v podobě dotazníkového šetření, ve kterém mohli občané města navrhovat úpravy, jenž by v budoucnu park měl obsahovat, zajistila studentka FŽP UJEP, sama obyvatelka města, Jitka Šafratová. Dotazovaní projevili nemalý zájem o revitalizaci parku. Lidé nejsou se stávajícím stavem spokojeni. V povědomí obyvatel je park pouze jako prostor pro konání Mariánských slavností, které se konají jednou do roka. Občané by uvítali zejména vytvoření sítě cest a zajištění potřebného vybavení parku. Záměr nachází silnou pozitivní odezvu především u rodin s malými dětmi a u seniorů.

Odborní pracovníci a studenti Fakulty životního prostředí UJEP za vydatné podpory děkana M. Richtera odvedli k dnešnímu dni v rámci projektu velký kus práce. Stačí zmínit inventurní seznam a dendrologické posouzení vyskytujících se dřevin.

Na základě průzkumu parku byl např. identifikován v rámci ČR mimořádný jedinec – Fraxinus excelsior (druh jasanu) s obvodem 512cm, který hravě naplňuje předpoklady pro vyhlášení památkové ochrany a umístění státního znaku.

Současně probíhalo také výběrové řízení na projekční zpracování revitalizace parku.

Cena projektové dokumentace k revitalizaci parku představuje 332 000 korun. Jak sdělil ředitel závodu Knauf Insulation v Krupce Jan Brázda, poskytne tuto částku jako finanční dar městu právě společnost Knauf Insulation ze svého letošního Grantu KI pro Krupku.

Knauf Insulation bude na projektu i nadále participovat jako konzultant.

Na projekt, po jeho zpracování, navazuje výběrové řízení na vlastní realizaci, na úpravy a instalaci parkového vybavení.

Park jako společenské centrum

Počítá se s živým parkem, tedy přirozeným odpočinkovým a společenským centrem pro občany Krupky, zejména pak Bohosudova a přilehlého sídliště Hamry, a jeho navázáním na objekt Biskupského gymnázia Bohosudov, které také řeší aktuálně svůj projekt revitalizace.

Vzniknout tu mají klidové zóny s lavičkami a vodní plochou, stejně jako oplocená pískoviště, místa s dětskými atrakcemi a hřišti. Vytýčí se rovněž zóny pro pejskaře. Počítá se s kvalitními bezbariérovými přístupy a vnitřními komunikacemi, jenž budou lemovány veřejným osvětlením.

Veškeré tyto úpravy budou provedeny citlivě s respektováním individuálních potřeb a bezpečného pohybu všech návštěvníků parku. Park doplní vybavení pro aktivní odpočinek seniorů a zázemí pro návštěvníky jako jsou toalety, možnosti přebalování malých dětí, ale také občerstvení. Je řešeno zabezpečení parku proti vandalismu a vytvořeno pracovní místo správce parku.

Podle zpracovatelky projektů města Zuzany Bejblové, splňuje charakter projektu atributy k získání podpory ze Strukturálních fondů EU, především z Operačního programu Životní prostředí.

Jak doplňují představitelé města, je získání dotace na revitalizaci Parku H. Lindnerové, a to z hlediska finanční náročnosti akce, podmínkou k realizaci celé akce.

A kdy budou moci návštěvníci, v případě, že půjde vše podle plánu, poprvé navštívit rekonstruovaný Park Herty Lindnerové? Podle předpokladů v polovině roku 2010. (lmax)

Z kroniky:

Vznik Bohosudova a jeho poutní tradice

Abychom postřehli počátky této tradice, musíme se znovu ponořit do časnější minulosti, a to do období husitských válek. Po bitvě na Běhání pronásledovali husité prchající saské a lužické rytíře a v prostoru dnešního Bohosudova jich údajně na tři sta pobili. Potomci padlých rytířů vystavěli kapličku, později vznikl kostel. Po husitských válkách byla obnovena tvrz Šajn, Scheune. Pojmenování je to německé a znamená stodoly. Kolem roku 1500 vznikla kolem této tvrze vesnice a mezi jejími obyvateli se zrodila další pověst, dotýkající se husitských válek.

Když husité vypálili světecký klášter (někdy v letech 1421-1426), skrývaly se uprchlé jeptišky v lesích okolo Krupky. Nevzaly si s sebou nic, pouze sošku Matky Boží. Jedna po druhé v těžkých podmínkách, v nichž byly nuceny živořit, umíraly. Poslední z nich ukryla svěřený klenot v kmeni vykotlané lípy. Soška zde spočívala velmi dlouho. Až jednou žala v její blízkosti děvečka trávu. Náhle se jí ovinul kolem ruky had. Dívka vykřikla a zdvihla ruku s hadem ke koruně stromu. V ní se objevila zářící soška P. Marie a oslněný had rychle sjel do trávy. Dívka ihned běžela do města a vypověděla, co se stalo. Lidé uvěřili, že sošku přenesli do stromu andělé, vystavěli na ono místě kapli a později kostel, k němuž směřovaly pravidelné poutě.

Tolik pověst. Jisté je, že roku 1511 byli do zdejšího katolického kostela povoláni jezuité z chomutovské koleje, aby čelili krupským luteránům. Snažili se působit na obyvatele. Roku 1610 se zde konala první pouť. Po třicetileté válce získal soběchlebské (dříve kyšperské) panství císařský plukovník Alexander Regnier z Bleilebenu. Ten brzy zemřel. Jeho choť, Marie Anna z Bleilebenu vydatně podporovala jezuity. Když v roce 1665 zemřela, odkázala jim, vlastně kostelu, celý svůj majetek. Jezuité z něho zřídili nadaci, kterou podporovali svou misijní činnost, ale hlavně z jejích výnosů založili r. 1679 gymnázium.

Získaných finančních prostředků použili také k výstavbě nového barokního kostela Sedmibolestné Matky Boží v Bohosudově. Pozvali si k tomu vynikající architekty italského původu Giulia a Octavia Broggia, žijící v Litoměřicích. Ti vytvořili v letech 1701-1706 vznosnou barokní baziliku se dvěma hranolovitými věžemi viditelnými z dalekého okolí, obklopenou ambity se sedmi kaplemi, symbolizujícími sedm bolestí P. Marie. Poutní místo pak dostalo nový název - Mariaschein (Mariina záře), který byl rozhodně přiměřenější než předchozí pojmenování Scheune (stodoly). Český výraz Bohosudov se objevil až v roce 1848 v Palackého Popisu Království českého. Velký historik se zde zmýlil a přisoudil obci Mariaschein původní český název Novosedlic.
Herta Lindnerová

Byla popravena dne 29. března 1943 v Plötzensee u Berlína ve věku 23 let a 12. dubna téhož roku potkal stejný osud i jejího otce, Jindřicha Lindnera. Nezávisle po sobě se po Mnichovské dohodě zapojili do ilegální protifašistické činnosti, Herta mezi mladými lidmi, její otec mezi horníky našeho regionu a mezi občany města a blízkého okolí. Odbojáři pracovali v malých skupinách. Vedle šíření letáků se zprávami ze zahraničního rozhlasu organizovali pomoc rodinám uvězněných antifašistů.

Skupina mladých pod vedením Herty maskovala svoji ilegální činnost sportovními akcemi. Vyjížděli na kolech na horské túry. Připojili se k Saskému horolezeckému svazu se sídlem v Drážďanech a pomáhali dopravovat přes hory propagační materiály, ale také instrukce pro odbojovou činnost. Působili vlastně jako spojka mezi odbojáři-antifašisty v Německu a u nás. Říkali si LINDENBRÜDER-LIPOVÍ BRATŘI. Herta Lindnerová uměla stejně dobře česky jako německy a to byla velká výhoda pro jejich činnost s letáky.

Proč si říkali Lipoví bratři? Tato skupina mladých se setkávala v Unčíně/Hohenstein October 1941/ pod starou lípou. Tam se bavili, smáli, zpívali, ale také domlouvali o své činnost a tam založili i svůj horolezecký klub, který tak výrazně pomáhal při ilegální činnosti.

Bojovat proti nepříteli společně se svými druhy ve vojenské jednotce nebo v partyzánském oddíle, vidět umírat kamarády, se kterými jste ještě před chvílí mluvili, je těžké. Mnohem těžší je však boj, kdy chybí ten kamarádský stisk ruky, povzbudivý úsměv v těžké chvíli.
Takoví boj si vybrali ti, kteří se nástupem fašismu, příchodem okupace a zahájením 2. Světové války rozhodli bojovat v ilegalitě proti tomuto nebezpečí. Pro takovou životní zkoušku se rozhodla právě Herta Lindnerová se svými přáteli.

Zkušenosti získávala od svého otce. Mnohému z toho, co slyšela při tajných schůzkách antifašistů u nich doma, zpočátku nerozuměla, ale později vše pochopila. Byla velmi vytrvalá, důsledná, a proto když se objevil nějaký úkol, myšlenka, bývala neúnavná, přesvědčivá, dokázala lidi získat pro plnění i těch nejnáročnějších, nejobtížnějších úkolů. Každý úspěch jí dodával energii, neúspěch násobil její síly, vedl k další vytrvalosti, nezlomnosti. Nedokázala se lehce vzdát myšlenek, kterým věřila. Nebylo to lehké, neprozradit se tváří v tvář zlobě a nenávisti, umět se usmívat, když se chtělo plakat, umět se ovládat, když se chtělo smát. Ano, taková byla Herta a její přátelé. Lidé stateční, odvážní, vytrvalí, odhodlání. Tyto vlastnosti jim pomáhaly v boji, který vedli, ale také tehdy, když šlo o jejich vlastní životy, při výsleších a před vlastní popravou.

Osobně jsem nikoho z nich neznala a někdo by se mohl domnívat, že přeháním. Není tomu tak. Měla jsem to štěstí, že jsem se setkala s panem Františkem Tittlem, který jako spojka pracoval s Lindnerovými. V rámu kola převážel letáky mezi horníky na Bílinsko a Duchcovsko. Od něho jsou některé superlativy, kterými o mladých lidech, ke kterým sám patřil, vyprávěl.
Dlouhou dobu se dařilo ilegální činnosti v našem kraji. V letácích neustále vyzývali k boji proti fašismu. Jejich heslem byla věta: „Neptej se, co je nového dnes, ale ptej se sám sebe, cos dnes udělal, aby byl Hitler zničen.“
Náhoda tomu chtěla, aby došlo k odhalení jejich činnosti. Dne 26. Listopadu 1941 byl zatčen Jindřich Lindner, druhý den na to Herta a po ní ostatní přátelé z mládežnické skupiny, Zdeněk Šafránek, Ema Dvořáková a další. Rok byli vězněni a vyslýcháni v Mostě, později převezeni do Plötzensee, kde jejich životní cesta skončila.
Neprozradili nikoho, zůstali neohroženými až do své smrti. Čest jejich památce! Mgr. Dagmar Mrázková
Bohosudovský kostel Bolestné Matky Boží byl cílem proslulých poutí, organizovaných jezuity. V letech 1720-1730 se jich zúčastňovalo ročně kolem 100 000 lidí. Hospodářským základem misijních úspěchů jezuitů bylo úspěšné hospodaření na soběchlebském panství. Při jeho vedení se pokoušeli zvyšovat výnosy i novými způsoby. V roce 1684 zřídili v Soběchlebech první koncentrovanou manufakturu v Čechách na výrobu sukna a různých vlněných látek, závojů, tkalounů, port, lněných šňůr apod.

Proslulost bohosudovského poutního místa ukazuje i skutečnost, že se mezi poutníky objevovali vysoce postavení lidé, zvláště saská šlechta. Od poloviny 18. století měli všichni návštěvníci možnost na skalním ostrohu nad Bohosudovem pod dnešní Kalvárií navštívit barokní kapli a od sklonku tohoto věku si projít křížovou cestu se čtrnácti kapličkami, na nichž jsou vyobrazena jednotlivá Kristova zastavení na cestě k ukřižování. S pomocí zdejších jezuitů se připravovalo pokatoličtění saské kurfiřtské rodiny, která usilovala o polský trůn. Její příslušníci často navštěvovali teplické lázně a přitom putovali do Mariascheinu. Patřil mezi ně i Fridrich August II., který roku 1697 přestoupil na katolickou víru a stal se polským králem pod jménem August II. Jeho syn August III. vykonal do Mariascheinu čtyřikrát pouť za své uzdravení.
Autorem pomníku Herty Lindnerové je Pavel Karták.

Historie Bohosudova jako poutního místa začíná v době husitských válek, kdy zdejší obyvatelstvo stálo na straně protihusitské. K dřevěné kapličce u dvorce Šajnu byly již od konce 15. století konány poutě, od počátku s protireformačním a později rekatolizačním podtextem. Kaplička tu byla zbudována na památku 300 křižáků, kteří údajně padli při pronásledování křižáckého vojska vítěznými husity po bitvě svedené 16. června roku 1426 nedaleko města Ústí na planině nazývané proto podnes Na Běhání. Oněch 300 bojovníků mělo krýt ústup míšeňského vojska krupským průsmykem. Byli to povětšinou Lužičané, především ze Zhořelce, které přivedl s dalšími vojáky do Freibergu, na shromaždiště míšeňských křižáckých vojsk markraběnky Kateřiny, spolumajitel Krupky Albrecht z Koldic, komoří císaře Zikmunda a hornolužických fojt.

Nejen za padlé se konala každoročně výroční mše ve Zhořelci, ale již od konce 15. století jako první konali Lužičané do Bohosudova poutě. Roku 1515 se zavázala zbožná bratrstva ze Žitavy, že se každoročně vypraví na pouť k Bolestné Matce Boží pod Krupkou, aby uctila padlé křižáky. Význam kapličky jako poutního místo, zprvu zejména pro místní obyvatelstvo, vzrostl díky zázračné mariánské sošce, k níž se vázala od počátku řada legend a jejíž sláva se šířila od 16. Století. Soška, která založila věhlas Bohosudova, pocházela původně z kláštera řádu Strážkyň Božího hrobu ve Světci na Bílinsku. Klášter byl zničen husity v letech 1421-1426 a po husitských válkách jeho existence skončila. Řeholnice, uprchlé z kláštera do okolních lesů, s sebou odnesly pouze sošku Panny Marie, držící v rukou umírajícího Krista (tzv. Pieta). Nejdéle o dílo velkého uměleckého významu, ale významu kultovního. Jedná se o skulpturku z pálené hlíny vysokou asi 30 a širokou 15 centimetrů.

Matka Boží má přes čelo a šíji bílý závoj. Jedna z posledních řeholnic, která přežila všechny útrapy, ukryla prý sošku do vykotlaného kmene lípy u pramene v lese u Šajnu. Až po letech se soška objevila. Jednoho roku, na svátek Narození Panny Marie, když jakási děvečka žala v blízkosti pramene trávu, ovinul se jí náhle kolem ruky had. Dívka vykřikla a zdvihla ruku ke koruně stromu. V ní se objevila zářící soška Panny Marie a had oslněn jejím svitem zlostně zasyčel, sjel z ruky do trávy a zmizel. Hospodář, jemuž se děvečka se svou příhodou svěřila, se po poradě se sousedem vydal k lípě, doufaje, že tu najde poklad, který podle lidového podání bývá hlídám hadem. Našli však mariánskou sošku.

Bázeň je ovanula, sošky se ani nedotkli a odešli se poradit s krupským farářem. Ten rozhodl po dlouhém rozvažování o slavnostním přenesením sošky do krupského farního kostela. Ráno však Krupské čekalo překvapení. Soška v chrámu nebyla. Hledali ji proto všude a nakonec byla nalezena opět v dutině oné lípy. Přenesli ji zpět do kostela, ale podvakrát se vrátila na původní místo. Když usoudili, že je Boží vůlí, aby soška zůstala na místě, na rozmezí dvou panství, kam jí dle jejich představ patrně přenášeli vždy v noci andělé, postavili u pramene vody kapličku a sošku do ní umístili.
A jak se zatím vyvíjel Starý Dvůr? Ten patřil od roku 1435 rodině Hengstů z Krupky, která nechala válkami poničený dvorec opravit. Hengstové ho prodali roku 1443 bohaté krupské měšťanské rodině Glatzů, kteří se pak psali „ze starého Dvora“ a roku 1471 byli povýšeni do šlechtického stavu. Jejich znakem byla hlava jinocha ve stříbrném poli se dvěma červenými křídly po stranách. Šlo o poměrně významný rod, jemuž po jistý čas patřily Supí hrad (Kyšperk, Geyersburg), Střekov, Červený Hrádek a další místa.

Byli všichni s nastoleným režimem spokojeni? Zdánlivě ano, těch, kteří se nebáli a neváhali vystoupit a bojovat proti nacismu, nebylo mnoho. Patřili k nim bezesporu členové ilegální skupiny Lipoví bratři (LindenbrÜder). Až do listopadu 1941 se dařilo členům skupiny, Hertě Lindnerové a dalším mladým odbojářům, unikat gestapu. Herta pocházela ze smíšeného manželství, otec byl Němec, matka Češka. Pouhou náhodou byli odhaleni, vězněni a mučeni v mostecké věznici gestapa. Dne 29. Března 1943 byla Herta Lindnerová ve věku 23 let popravena v Berlíně-Plötzensee. O pár dnů později, 12. Dubna, zde byl popraven i její otec Heinrich Lindner. K mnoha letům káznice byli odsouzeni za protistátní činnost Václav Fanta, Josef Bruch, Josef Martínek z Bohosudova a Antonín Němec z Maršova. Za odbojovou činnost zaplatil životem v terezínské Malé pevnosti předválečný starosta bohosudovského Sokola, vedoucí odbojové skupiny ÚVOD-Krušnohoří, Bohumil Bachura.

Bez zájmu zchátral bohosudovský památkový objekt „vila Margareta“, zbouraný v roce 1983 (možná i proto, že nabízel zajímavý výhled do areálu kasáren). Válečné události připomíná busta Herty Lindnerové od Pavla Kartáka, odhalená roku 1988 v parku na okraji města. Do černé kroniky patří požár lesa na Sedmihůrkách – v červenci roku 1976 tu shořelo 15 hektarů lesa.

15.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Aleš Pařízek z 18. volebního okrsku v Litoměřicích vysypává obálky s volební urny.
AKTUALIZOVÁNO / SLEDUJEME ON-LINE
9

ON-LINE: Je sečteno. Volby v Ústeckém kraji drtivě ovládlo ANO před SPD

Nádraží Moldava

Jednání o propojení Moldavy s Holzhau posouvá sesuv

Ježci nabírají kila. Zvládnou to i bez lidí

Ústecký kraj - Lidé často v dobré víře odnesou ježka do záchranné stanice, přestože pomoc nepotřebuje.

Zelení: Celio si zapálilo svou skládku samo. Absurdní, reaguje společnost

Litvínov - Za srpnový velký požár na skládce Celio u Litvínova padlo trestní oznámení. 

Sedl si za volant, i když má zákaz řízení

Teplice - Porušení zákazu řízení auta bude muset u soudu vysvětlit 43letý muž, kterého v Trnovanech zastavili policisté z oddělení hlídkové služby.

AKTUALIZOVÁNO / SLEDUJEME ON-LINE

ON-LINE: Sleva za lístky, gel proti žloutence. Ústecký kraj volí poslance

Ústecký kraj - O 14 poslaneckých míst má v Ústeckém kraji zájem 565 registrovaných kandidátů na soupiskách 24 stran a uskupení. Kdo uspěje?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení