„Vzpomínám si, jak jsme s kolegyní vezli jednu prostitutku na kontrolu totožnosti. Já řídil a vyzval jsem ji, aby mi ukázala doklad totožnosti,“ vzpomíná na jednu z veselých historek Pykal. Prostitutka mu tedy podala občanku. Jenže doklad patřil muži. „Vždyť je tam chlap,“ nadhodil Pykal směrem k prostitutce. Největší šok byl, když dokonale nalíčené stvoření odvětilo: „Vždyť já jsem chlap.“

I v 90. letech, když se Pykal stal členem dubské městské policie, řešili strážníci problémy s prostitucí. Ovšem neměli tolik pravomocí jako dnes, a tak se snažili znepříjemňovat prostitutkám život různými kontrolami. Strážníků ale bylo málo a lehkých děvčat proti tomu až moc. Na chodníku postávaly ženy a dívky mnohých národností a také vzdělání. Nejstaršímu řemeslu se věnovaly i vysokoškolačky. Pykal vzpomněl na jednu studentku z Prahy, která si přijela v době prázdnin přivydělat prodejem vlastního těla. Svůj příběh vyprávěla strážníkům, když ji vezli na kontrolu totožnosti. „Boj s prostitucí byl tehdy o něčem jiném, než teď,“ vzpomíná ředitel. Postupem času začalo prostitutek v Dubí ubývat. Jezdilo méně zákazníků a podle Pykala to způsobily děvčata samy. Za sexem do Dubí jezdili převážně Němci. Mnohdy si však ani neužili a celou noc místo sexuálních hrátek prospali. Ne že by je skolila únava. Stačilo nasypat něco do pití a pak jen prohrabat spícímu zákazníkovi kapsy. „Koláče“ byly i bez práce a chutnaly líp. Dubské prostitutky si tak udělaly špatnou pověst. To se mezi stálými i potenciálními novými zákazníky rychle rozšířilo. „Když není poptávka, klesne i nabídka,“ dodává Pykal. Největší úpadek zažila prostituce v Dubí před zhruba pěti lety. Ze začátku, v dobách největší „slávy“, byl v Dubí nevěstinec skoro na každém rohu. Příhraniční město se mohlo „chlubit“ více než třemi desítkami „vykřičených“ domů. V současnosti se drží čtyři poslední. Když do křesla starosty města nastoupil Petr Pípal, vyhlásil prostituci válku. Pouliční prostitutky vyhnala z ulic Dubí vyhláška. Před night cluby hlídkují strážníci a odrazují děvčatům zákazníky. Starosta hned zpočátku zdůraznil, že noční kluby lze zlikvidovat především ekonomickým vyhladověním.

V Dubí bývalo opravdu veselo. Lesní cesty okupovala auta coby dějiště sexuálních hrátek prostitutek se zákazníky. Pykal vzpomíná, že když potřebovali výslednost, stačilo zajet na nějakou lesní cestu. „Zajelo se na nějakou odbočku a bloček byl v tu ránu vytrhaný,“ říká s úsměvem Pykal. Postupem času tak zákazníci přestali jezdit s děvčaty na lesní cesty, za rozkoší mířili do hotelů.

V současnosti již v Dubí na ulici prostitutku téměř nepotkáte. Je pár stálic, které s poskytování sexuálních služeb neskončily a občas někde na ulici mávnou na auto s německou „espézetkou“. Pro strážníky jsou již tyto většinou narkomanky dobře známé. I mávnutí, které je odhaleno, znamená porušení vyhlášky a přestupek. Těch mají na kontě tato děvčata již několik. Stále stejné. Jak ale Pykal vysvětlil, jedná se o začarovaný kruh, peníze za přestupek neuhradí, následuje další přestupek a opakované porušování vyhlášky je opět přestupek. Ani exekutor nemá kam sáhnout, když tyto ženy nic nemají. A tak to jde pořád dokola. Na to prostě zákony zatím nemyslí. Na perličky typu prostitutka – muž nebo vysokoškolačka bude Pykal jistě vždy s úsměvem vzpomínat.