„Otvíráme dvě první třídy po osmnácti žácích," informuje ředitelka základní školy s rozšířenou výukou výtvarné výchovy Koperníkova Teplice, Hana Amlerová. Okolní sídliště zestárlo a tehdejší děti, rodiče těch současných, se rozletěly do světa. ZŠ na Šanově II je naštěstí spádovou školou pro okolní obce, jako třeba Drahkov. V tomto se vracíme do dřívějších dob, kdy děti do školy dojížděly i relativně z daleka. Naštěstí je zajištěna doprava autobusy MHD. Ale je to nutné. Dětí ubylo. Když nastupoval do první třídy například ročník 1972, byly plné čtyři třídy v té samé škole. A to byly děti jen z okolních paneláků. Dnes to mají školy těžší po finanční stránce, jelikož v rámci vládních škrtů došlo na zbytečné výdaje, bylo zastaveno i vyplácení tzv. pastelkovného.

„Pro nás to znamená, že na každé dítě v první třídě přijdeme o 800 korun, které nám byly vypláceny v rámci rozvojového programu a dalších 200 korun na pomůcky. Jenže to jsou výdaje, které se musí ze zákona zaplatit, takže o to méně je pak peněz na ostatní žáky ve vyšších ročnících. Navíc učebnice z první třídy si děti nechávají po zbytek života," dodává ředitelka školy. Pro každou rodinu, či samoživitele, se náklady na nástup dítěte do školy vyšplhají na 3500 Kč. To je znát. Sice si rodiče mohou třicet dní předem zažádat na úřadu práce o jednorázovou pomoc, ale není jisté, zda ji dostanou. Vše, dle tamních úřednic, záleží na výši příjmu.

Prvňáček je jako čistý list papíru. Co tam kdo napíše, to už nikdo nesmaže. „Je důležité si uvědomit, že každé dítě je individualita. Je hloupost promítat do dítěte své ambice a ubíjet jeho přirozený talent. Proto vše mají v rukách rodiče a učitelé. Je na nich, zda bude z dítěte nadšený posluchač, nebo naopak neurotik děsící se každého dalšího dne ve škole," říká Danuše Grunertová, dětská psycholožka. „Nesprávným přístupem můžeme z možného budoucího vynikajícího malíře, nebo vědce, udělat jen školu nesnášejícího jedince, který z ní uteče, jak jen to bude možné. A nebude to jeho vina."

SIEGFRIED NEUMAIER