Psovodka Klára Hlubocká se výcvikem psů zabývá už od roku 1992. Vedle toho, že se svým čtyřnohým parťákem pátrá po pohřešovaných lidech, je aktivní také v České společnosti ornitologické. Tam se zaměřuje na hledání otrávených návnad a ilegálně zabitých ptáků. Několikrát v rámci své práce navštívila i Litoměřicko.

Výcvikem psů se zabýváte od roku 1992. Za tu dobu jste zaznamenala spoustu úspěchů. Který z nich považujete za největší?
Těžká otázka… Z pohledu přínosnosti a hodnoty pro společnost to budou asi splněné a obhájené atesty Ministerstva vnitra pro pátrání po pohřešovaných osobách. Dále je asi úspěch i fakt, že ze seminářů v USA jsem dovezla v roce 2009 informace, které v průběhu několika let zásadně ovlivnily i systém a strategie pátrání v České republice a tudíž jsme tu způsobili takovou malou revoluci. Jinak mám například složené zkoušky z výkonu s raritními plemeny, které nikdo jiný zatím nemá. V neposlední řadě by se za úspěch dalo považovat i to, že od roku 2014 je v České republice díky mě a mojí kolegyni úplně nový psí sport, Nosework, který si získal raketovou rychlostí oblibu u širokého spektra psovodů a jeho obliba a počet příznivců nadále roste.

V České společnosti ornitologické se společně se svým psem Samem zaměřujete na hledání otrávených návnad a ilegálně zabitých ptáků. Kdy začala vaše spolupráce?
V roce 2017 jsem nastoupila do České ornitologické společnosti na pozici psovoda pro tuto specializaci a v rámci projektu Pannoneagle Life nyní pracuji se dvěma psy. Samem, který je můj a v projektu pracuje jako „dobrovolník“ a se služebním psem ornitologické společnosti specializovaným jen na tuto problematiku, Victorym.

Jak dlouho trvá výcvik psa, aby dokázal hledat otrávené návnady a mrtvé ptáky?
U Sama, který byl už v té době zkušený záchranářský pes, mi výcvik zabral asi tři měsíce, protože se doučil „jen“ novou specializaci, že na jiný povel mi má v terénu ukazovat věci, kterých si při záchranařině naopak všímat nesměl.

A u Victoryho?
U Victoryho, kterého jsem si vzala v květnu 2017 jako dvouměsíční štěně, mi výcvik zabral dva roky. Prošel nejprve základní výchovou jako je socializace, základní ovladatelnost a zhruba od jeho šesti měsíců se začal seznamovat i s prací v terénu. Samozřejmě každý dobrý psovod ví, že naučené dovednosti je potřeba u psů trénovat a upevňovat neustále, v podstatě po každé pátrací akci je potřeba v rámci tréninku udělat opravné kroky, tak aby nedošlo k vymizení žádoucího chování. Hlavně v našem případě, kdy hledáme životu nebezpečné věci je potřeba u psů neustále upevňovat chování při nálezu, hlavně že se nesmí ničeho dotknout a co nejrychleji nález oznámit.

Co je obtížnější? Hledat otrávené návnady nebo mrtvé ptáky?
Co se týká vyhledání, tak tam je to stejné, oni mi v terénu označují každé mrtvé zvíře, nebo i jeho část, a já pak rozhoduji, co z toho je podezřelé, a co je normální. Nejobtížnější je pro ně si neoblíznout lákavé věci, které v terénu nacházíme. Právě návnady bývají často kusy masa, vnitřností, kterým většina psů těžko odolá, ještě navíc když na ně někdy ani panička pořádně nevidí. Retrívři jsou navíc vyhlášení svým apetitem.

Pracujete s plemenem Chesapeake Bay retrívr. Tato rasa není v Česku příliš rozšířená. Proč jste si vybrala právě toto plemeno?
Chesapeaka jsem poprvé a úplnou náhodou poznala před 14 lety, kdy jsem k sobě vzala na pár dní šestiměsíční štěně, které nemohlo dál zůstat ve své původní rodině kvůli alergii dítěte. A jak už to tak bývá, nakonec u mě psík zůstal. Povahou i vším ostatním mi přesně sedl, a tak jsem u tohoto plemene zůstala. Má přesně všechno to, co od pracovního psa potřebuji, navíc dříve se chovu věnovala jen úzká skupina chovatelů, kteří chtěli pořádné zdravé psy do terénu.
Bohužel v současné době už je i toto plemeno vesměs pokaženo současnými chovatelskými trendy a tak v České republice je stále těžší najít vhodné spojení.
Většina chovatelů je zahleděna do výstavních úspěchů a vlastnosti a tělesný tip psa vhodného pro skutečnou práci v terénu mizí. Pohybujete se po celé republice.

Byla jste v poslední době na severu Čech, nebo chystáte se sem?
Určitě, v rámci preventivních pátracích akcí projíždím namátkou všechny kraje, obzvláště místa, kde už v minulosti k trávení došlo. Z Ústeckého kraje to jsou zejména okresy Litoměřice a Louny, kde máme z minulosti případy zaznamenány. Letos jsem byla v Ústeckém kraji právě na Litoměřicku, kde byla v únoru nalezena s největší pravděpodobností otrávená káně lesní a posléze i liška, u které byl karbofuran prokázán, v srpnu ve stejném okrese došlo k postřelení orla mořského.

Případ postřelení orla mořského se rozšířil i v médiích. Co si myslíte o lidech, kteří záměrně na tato zvířata útočí či jim pokládají otrávené návnady?
Je to nelegální a kruté, konkrétně tento mladý pták několik týdnů hodně trpěl, měl od broku zlomené křídlo, v důsledku toho měl následně rozsáhlou infekci rány a trpěl velkými bolestmi. Nicméně co si myslím o lidech, kteří pokládají otrávené návnady? Že jsou to psychicky narušení, bezcitní jedinci, kterým snad ani nedochází závažnost a nebezpečnost jejich počínání. Otrávená návnada může způsobit smrt nebo vážné poškození zdraví několika zvířatům najednou, a připraví jim kruté okamžiky bolesti, které si nikdo ani žádné zvíře nezaslouží. Ať už návnadu položí z jakéhokoliv důvodu, vždy se jedná o odporný a zavrženíhodný čin.

Podle čeho vlastně vybíráte místa, kam se svým psím parťákem pojedete?
Pokud nejedeme přímo na ohlášení na místo, kde už se něco našlo, tak vybíráme lokality podle toho, kde se zrovna dravci koncentrují a je tedy riziko, že by tam někdo mohl otrávenou návnadu položit. Nebo se orientuji podle našich záznamů z minulých let, kde už někdy problém s trávením byl. Případně kontroluji lokality, kde víme, že vzácní dravci rádi létají lovit.

V případě, že člověk půjde po lese a najde otrávenou návnadu nebo otráveného ptáka, na koho se má obrátit?
V lese moc často otrávenou návnadu nenaleznete, i když toto neplatí bez výjimky. Vše podstatné o otrávených návnadách, typických příznacích otravy karbofuranem, o tom jak vůbec poznat, že se může jednat o otrávené zvíře, či návnadu, kontakty a postup kam vše hlásit lze nalézt na webových stránkách karbofuran.cz

Se psem Samem máte složené také Atesty Ministerstva vnitra ČR pro pátrání v terénu po pohřešovaných osobách. Jak často se na pátrání po lidech v terénu podílíte?
To je různé, podle roční doby se mění i četnost pátracích akcí, průměrně pětkrát ročně.

Klára Hlubocká
• Psovodka Klára Hlubocká se výcvikem psů zabývá od roku 1992.
• Se psem Samem má složené Atesty Ministerstva vnitra ČR pro pátrání v terénu po pohřešovaných osobách.
• Na Litoměřicku byla v únoru nalezena s největší pravděpodobností otrávená káně lesní a posléze i liška, u které byl karbofuran prokázán. V srpnu pak došlo na Litoměřicku k postřelení orla mořského.