Ředitel policie Michal Chrdle: Městský strážník je v roli hlídkového policisty

Přišel jste tehdy jako řadový strážník?
Ano, nastoupil jsem jako strážník. Odešel jsem z obchodu mých rodičů.

Takže jste předtím byl prodavač? Co to bylo za obchod?
Ovoce a zelenina.

Jak vás napadlo jít zrovna k policii?
Šel jsem Kapelní ulicí, kde tehdy městská policie sídlila. Zeptal jsem se tam ředitele, zda bych nemohl nastoupit k nim. Tehdy byl ředitelem ještě pan Liška, který mě vzal. Pozval mě na nábor, přišlo nás tam dohromady pět. Všichni jsme prošli. Dodnes jsme tu zůstali z toho dva.

Kolik vám tehdy bylo?
25 let.

Překvapilo vás na začátku něco, co jste nečekal?
Vzpomínám si, že asi po měsíci jsem chtěl odejít.

Proč? Kvůli čemu?
Naštvalo mě, jak to v tomto státu funguje. Což jsem předtím nějak nevnímal, nebo spíše ani nevěděl. Měl jsem hlídku se starším zkušeným kolegou a na ulici jsme narazili na zloděje aut. Kolega už ho podle vidění znal, tak mě na něj upozornil. Takže jsme si na něj počíhali v křoví v Bratislavské ulici. A když opravdu vlezl do cizího auta a chtěl vymontovat autorádio, tak jsme ho chytili a předali policii. Měl jsem z toho tehdy velkou radost a myslel jsem si, že je o jednoho zloděje méně a ještě za to vlastně můžu já. Jenže, když jsme o pár hodin později projížděli okolo budovy policie, tak zrovna tenhle zloděj vycházel ven a smál se na nás. To mě tak naštvalo, že je vlastně na svobodě ještě dřív, než já půjdu z práce. Proto jsem chtěl hned skončit jako strážník, protože jsem si myslel, že ta práce vůbec nemá smysl.

Ale vydržel jste…
Nakonec se to ve mně zase zlomilo, vztek pominul a já zůstal. Pochopil jsem, že mu to postupně načtou a někdy ho konečně zavřou. Jenže v té době mě to fakt nadzvedlo, že to takhle funguje hned.

Týrání zvířat na severu: Veterina loni řešila upálené kuře i množírny

Takže jste si myslel, jako asi každý druhý člověk, že chycený zloděj jde automaticky hned za mříže?
No samozřejmě. Tak by to mělo být. Přece evidentně bylo prokázané, že to ukradl, přiznal se dokonce a stejně mohl jít dál po ulici, když to nadlehčím i krást dál.

Zůstal jste a vypracoval jste se až na ředitele městské policie Teplice. Jak jste vnímal svůj kariérní pracovní postup?
Přes velitele směny jsem se dostal na zástupce ředitele. Opět u toho byl pan Liška, který mě původně přijímal. Na pozici ředitele jsem ho pak vystřídal v roce 2004.

Kolik máte u městské policie na starosti lidí?
Tabulkový plán máme na 76 zaměstnanců, z toho 68 strážníků. Deset lidí nám ale do tohoto počtu chybí. Potřebovali bychom ještě nové strážníky.

Proč si myslíte, že chybí, že není zájem?
Konkurence na trhu je veliká. Nejsme pro některé lidi zajímavým povoláním z finančního hlediska. Srdcařů v tomto resortu je málo. Spoustu uchazečů nejspíše odradíme finanční nabídkou z naší strany.

Kolik je nástupní plat?
Základ pro mladého člověka, který k nám přijde, je okolo 17 500 korun. S tím, že pokud dodělá kurz a ukončí ho zkouškou před komisí, a dostane osvědčení strážníka, tak se mu to zvýší s odkazem na směny na 24 tisíc a více hrubého.

V čem se liší práce strážníka od státní policie?
Ministerstvo vnitra k tomu vydalo dokument, ve kterém se píše, že práce strážníka je srovnatelná s pozicí hlídkového policisty. Což představuje základní práci na ulici. Vlastní iniciativu, a nebo reagování na pokyny operačního střediska.

Dříve jste v té roli také působil, řeknete, přijde vám práce strážníka nebezpečná?
Podle mě je v dnešní době mnohem nebezpečnější, než byla dříve. Je to dáno povahou lidí, a to především i těch mladších. Napadají strážníky, nemají respekt.

Proč podle vás chybí ten respekt?
Jak u koho. Jsou lidi, kteří respektují. Problémové osoby strážníka příliš nerespektují. Ale ti žijí zcela mimo právní systém. Když máte někoho, který vůbec nic nemá, tak mu nemůžete dát ani nějakou pokutu.

FOTO: Rozkvetlá krása. Petrklíče ve sklenících v Duchcově září barvami

A není to potrestání o pravomocích z vaší strany?
To není o tom. My tu pravomoc máme. Ale je to o nevymahatelnosti. Když vám člověk, který něco poškodí, řekne: „Napište si tam, co chcete. Dejte to na úřad, oni mi stejně nemají co vzít.“ To je spíše výsměch.

Takže to může opakovat do nekonečna, myslím tím menší přestupky typu rušení nočního klidu. Vy to vždy sepíšete a na úřadě se budou hromadit akorát papíry…
I to se může stát. Protože za rušení nočního klidu nemůžete nikoho zavřít. Potrestat takového problémového člověka vyhoštěním už nejde.

Pak to ale evokuje pocit, že v některých ohledech je městská policie bezmocná a nebo zbytečná. Nemyslíte?
U těch problémových jednotlivců, kterých naštěstí není tolik, to je skutečně problém, jak to vyřešit. My musíme vždy postupovat pouze podle zákona. Můžeme mu dávat dokola pokuty, které nikdy ale nezaplatí, protože nemá z čeho. Nicméně řešení těchto lidí je jen mizivé procento v práci strážníka.

Převažují ale pozitivní věci ve vaší práci, ne?
Řekl bych, že ano. Někdy nám přijdou lidi i poděkovat. Rozhodně si nemyslím, že by práce strážníka nebyla zajímavá. A různorodá. Máme tu i specialisty z okrskových služeb, kteří dobře znají své okolí, kde slouží. Jsou v kontaktu s těmi, kdo tam bydlí. Baví se s nimi. Pracujeme s dětmi. Máme dopravní hřiště. Staráme se o útulek.

Když se na závěr vrátíme k tomu, že potřebujete doplnit stav. Co čeká nového adepta na strážníka, který by k vám chtěl nastoupit?
Kromě pohovoru ho čeká psychotest. Musí mít maturitu, musí být zdravotně schopný a bezúhonný. Ostatní ho naučíme. Získá u nás zbrojní průkaz. Po dvouměsíčním kurzu v akreditovaném školícím středisku dostane osvědčení strážníka.

Do prvního kola senátních voleb na Teplicku nakonec půjde desítka kandidátů