Sporťák, hluboký kočárek, proutěnou „košatinku“ a další skvosty má doma Jitka Křížová. Vlastní 17 retro kočárků a prakticky do každého může dát panenku a vyrazit takto na procházku do ulic. Z dětských let už vyrostla v sympatickou dámu, pro kterou se život mezi panenkami a kočárky stal velkým koníčkem. Pro nostalgické korzování v ulicích města svá vozítka pro miminka ze sbírky střídá. V sobotu do Teplic na setkání takto naladěných žen přispěchala z Arnoltic u Děčína se svou nejoblíbenější panenkou Vivien.

„Vylákaly mě sem kamarádky z Děčína, které se o akci dozvěděly. Už jsme byly letos třeba v Chomutově nebo Mimoni. Vždycky se takto sjedeme vlakem a vyrazíme do ulic v místě setkání. Popovídáme si, vyměníme si oblečky na naše 'mimíska', jak říkáme panenkám. Prostě strávíme pěkný den,“ říká sběratelka retro kočárků. Když se někde objeví tolik kočárků pohromadě, nastane vždy trochu pozdvižení.

S nápadem uspořádat setkání milovníků kočárků v Teplicích přišla Alena Antalová. Sama se k této zábavě dostala na jednom podobném srazu. Vypůjčila si kočárek, vyzkoušela si, co to obnáší, a dnes už má doma dva vlastní, jak na ni prozradil její manžel. Ten by sice raději viděl v garáži jiné veterány, ale zálibu paní Aleny prý z lásky k ní respektuje.

Organizátorka pro sraz v Teplicích připravila program. „Vybrala jsem trasu po historické části města. Posedíme na Zámeckém náměstí a projdeme se okolními ulicemi. Někde si dáme i zmrzlinu. Pak se dostaneme zpět sem na nádraží, odkud účastnice zase odjedou do svých domovů,“ sdělila v době, kdy ještě vyčkávala dopolední příjezd prvních dam do Teplic. Ženy za ní kočárky s panenkami přivezly z různých koutů republiky. „Přihlásily se mně i ženy z Plzně či z Mariánských lázní. Sedly na vlak a přijely za námi na první takový sraz v Teplicích,“ dodala Alena Antalová.

S trojčaty na sever Čech přijela z Tišic u Mělníka Jarka Šutová. Její tři „mimíska“ ležela spořádaně vedle sebe v širokém retro kočárku typu „jesličky“. Proč trojčátka? „Chtěla jsem mít takovou raritku,“ usmála se. Rychlou odpověď žena měla i na otázku, jak se s takovým kolosem cestuje. „Je to v pohodě. Vejde se mi to do malého Fordu, který jsem si k tomu pořídila,“ uvedla sympatická dáma.

Teplice chtěla navštívit. „Vyrůstala jsem tu do svých deseti let, takže jsem se přijela podívat, jak se město změnilo,“ dodala.

Vypadají krásně, ale běžný člověk si neuvědomí, v jakém stavu se takový kočárek dá koupit a kolik je na jeho opravu zapotřebí práce, aby byl obdivuhodný. Není to nic levného. Jitka Křížová do Teplic přijela s retro setem v celkové hodnotě téměř 40 tisíc korun. „Jen samotný kočárek mě přišel na 25 tisíc, panenka na dalších 10 tisíc, k tomu výbavička,“ ukazuje do kočárku na dečku s polštářkem, které nechyběly v 70. a 80. letech jako běžný sortiment v žádném běžném kočárku. Dnes se takové věci shánějí obtížně.

Umělá miminka mají svá reálná jména, dokonce vlastní rodný list. Hodnota sbírky paní Křížové s dalšími roky narůstá. „Až to zdědí synové, tak si za to budou moci pořídit auto,“ komentuje sběratelka.

Pro některé ženy je tato záliba kompenzací za to, že nemohly mít děti. Panenky jim nahrazují alespoň částečně to, co jim příroda nenadělila. Přináší to i své výhody. Miminko nemusejí kojit, nepláče jim v kočárku a neroste.