Revoluce začala kvůli smogu na severu Čech o týden dřív

Tisícovka lidí zde tehdy neprotestovala proti režimu. Mnozí měli roušky a plynové masky a skandovali heslo: „Chceme volně dýchat!“ Nebylo ani 17. listopadu.

Demonstrace zorganizoval 16letý učeň Zbyšek Jindra, přezdívaný Oněgin, už 11. listopadu. Nebraly však konce, rozkaz k jejich rozehnání padl o dva dny později. Tak vlastně začala sametová revoluce.

SMOG DUSIL SEVER NĚKOLIK TÝDNŮ

První z demonstrací, jež spustily lavinu dalších událostí, měly výhradně ekologický podtext. Není divu, stačí nahlédnout do publikací Federálního výboru pro životní prostředí z roku 1990.

„Severočeský kraj má v rozsahu a intenzitě narušení životního prostředí nesporný primát. Podíl území s hygienicky vhodnými podmínkami nedosahuje ani 20 procent výměry kraje a na tomto území žijí 4 procenta obyvatel kraje 96 procent obyvatel žije tedy v prostředí hygienicky nevhodném, z toho pak polovina v prostředí extrémně narušeném,“ píše se ve zprávě.

Smogové inverze v roce 1989 začaly v Severočeském kraji v polovině října. Žlutošedá mlha na Teplicku a Ústecku byla občas tak hustá, že skrze ni nebylo vidět na víc než pár kroků. Páchla čpavkem, sírou a na oblečení ulpíval jemný černý popílek a prach.

FOTO: Ekologické demonstrace v Teplicích 1989 objektivem M. Rady a Z. Traxlera

Koncentrace oxidů síry a množství spadlého popílku z elektráren mnohonásobně překračovaly povolené limity. Komunistické úřady lidem radily, aby raději nevětrali a příliš nevycházeli ven. Inverze trvaly nejméně do poloviny listopadu.

CHEMIČKA PÁLILA TOXICKÝ ODPAD

Zájem o ekologická témata ale v 80. letech vzrůstal postupně. Mnozí lidé vzpomínají i na absurdní či paradoxní epizody z té doby, jež se dotýkaly jejich životů.

„Žluté a červené praporky na trolejbusech ukazovaly, jak na tom ovzduší je. Táta byl chabrus na plíce a doktor posílal babičku, aby s ním chodila na procházky kolem chemičky, jelikož koncentrace čpavku mu nějak pomáhaly,“ vzpomíná například Věra Stinglová ze Severní Terasy v Ústí.

Rok 1989 byl ale výjimečný už v počátcích. V únoru 1989 tehdejší československá televize odvysílala reportáž o spalování toxického odpadu na skládce v Chabařovicích. „Tato reportáž vyvolala podrážděnou reakci stranických funkcionářů a aktivizaci ústeckých ekologických iniciativ,“ popisuje události ústecký archivář a historik Vladimír Kaiser v Dějinách města.

Aktivisté pak už na 20. května svolali ekologickou demonstraci na ústecké Lidické náměstí. Chtěli je spojit s protestním pochodem k chabařovické skládce. Národní výbor města Ústí ji však na příkaz zdejší organice KSČ zakázal s odůvodněním, že by hustý dopravní provoz ohrozil bezpečnost demonstrantů.

V pohotovosti byla i Veřejná bezpečnost. „V den plánované demonstrace městem procházely tříčlenné hlídky vyzbrojené dlouhými obušky,“ vzpomíná archivář Kaiser.

ONĚGIN LEPIL PLAKÁTY

Rok 1989 nakonec za podepisování petice Několik vět, shánění tuzexových bonů či hořkého smíchu z nepovedeného proslovu generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše na Červeném Hrádku dospěl až ke středě 8. listopadu.

Miliardy na ekologické škody v kraji jsou skoro proinvestované

Tehdy odpoledne začal 16letý Oněgin v Teplicích vylepovat plakáty s výzvou, aby lidé přišli v sobotu 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnešní Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s „…nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva“.

O týden později vládnoucí komunistický establishment brutálně potlačil demonstraci na Národní třídě v Praze. Sametová revoluce začala.