Pane režisére, jak vzpomínáte na svá školní léta, která jste prožil v „bystřické" škole?
Vzpomínám na ně velmi často. Zvláště pak na 1.- 5. třídu. Byla to, dá se říct, léta bezstarostná. S učením jsem neměl problém. Ba právě naopak. Ve druhé třídě mne dokonce chtěli přeřadit do třídy čtvrté, ale to bylo bohužel zamítnuto. Můžeme pouze spekulovat, co by to znamenalo. Takhle jsem se spíše nudil a neustále sledoval dění za okny. Těšil jsem se na první sníh. Na lyžování na okolních loukách, které měly jména po bývalých majitelích Fišerka, Kocmanka a podobně. Nemohli jsme se též dočkat prvních mrazů, kdy začaly zamrzat propadliny po bývalých šachtách, které byly plné spodních vod a vytvářely skvělé rybníky pro bruslení. Z jara jsme se toulali po okolních lesích a vedli bitvy s klukama z Dubí o Husův vrch zvaný Kudrák, anebo s klukama z Novosedlic o malý lesík u papírny, kterému jsme říkali Džungle. Žádné učení. Taška letěla přes vrata a už jsme mazali ven. Neustále v pohybu, neustále v akci, požehnaná doba.

Jaká byla cesta k vašemu rozhodnutí stát se filmovým režisérem a jak vzpomínáte na studentská léta na Filmové a televizní fakultě AMU?
Režisérem jsem se stal jak se říká nedopatřením. Dlouho jsem nemohl studovat vysokou školu pro svůj negativní přístup ke komunistickému režimu. Po dvou letech práce v nemocnici, coby sanitář, jsem dostal doporučení ke studiu medicíny. To mě bylo 25 let. Na školu jsem se zázračně dostal a vydržel na ní 2 roky. Během studia medicíny jsem s přáteli hrál divadlo, amatérsky fotil a psal krátké věci do šuplíku. Zkrátka a dobře, jsem se dověděl, že na AMU Famu se zlepšila perestroikou atmosféra. Donesl jsem tam své práce a byl přijat. Zvítězila ve mně zodpovědnost a přešel jsem na filmovou školu. Přeci jenom tam byla menší pravděpodobnost, že ohrozím lidské životy.

Před pěti lety jste pro Českou televizi natočil podle scénáře Dušana Kukala, mimochodem rodáka ze sousedních Novosedlic, a Martina Bezoušky seriál Okno do hřbitova, jemuž daly základy hororové povídky Miroslava Švandrlíka. Neuvažujete o nějakém pokračování?
Určitě ne. Byl to ojedinělý projekt. Nerad se vracím ke stejnému tématu.

Na co dalšího se můžeme těšit? Prozradíte, na čem právě pracujete?
Pracuji na několika projektech. Vše je ve stádiu zrodu. Nejsem sice pověrčivý, ale nerad o tom mluvím, pokud není naprosto jisté, že se opravdu udají. Provence se dělala 3 roky. Z toho byla 2 roky u ledu kvůli producentskému selhání. Někdy je to velmi namáhavé až bolestné.

Jaký byl pro vás návrat do města, kde jste prožil část svého dětství?
Úplně v pohodě. Jezdím sem poměrně často. Mám rád Krušné hory. Zvláště pak od Komáří vížky směrem na Moldavu a dál ke Flájské přehradě. Ideální terén pro cyklistiku. Jednoduše to tu mám rád a jsem šťastný, jak se hory vzpamatovaly a přírodě a tudíž i lidem se daří nepoměrně lépe.

S. Kosová