Do speciálních škol se dostávají děti, ať již romské nebo ne na základě doporučení pedagogicko psychologické poradny. „Píšeme doporučení, které je projednáváno se zákonnými zástupci dítěte. Ti musejí souhlasit,“ vysvětluje Marie Šťastná z Pedagogicko psychologické poradny v Teplicích. Na rozhodnutí rodičů tedy závisí další osud dítětě. Právě rodina je často nejvýznamnějším činitelem při vzdělávání. U Romů to platí dvojnásobně. To potvrzuje i Tomáš, který uznává, že převážná část romských rodičů nevidí pádné důvody či nějakou motivaci k tomu, aby posílali své děti do školy.
Do speciálních škol se však opravdu dostávají jen děti, pro které je toto umístění nezbytně nutné a v jejich zájmu.
Štefan Tomáš je přesvědčen o tom, že absolventi těchto speciálních škol pak téměř nemají šanci na uplatnění. S tím nesouhlasí Dagmar Kelnerová, ředitelka Speciální základní školy U Červeného kostela. „Na běžné základní škole se jim taková individuální péče nedostane. Staráme se také, aby všechny děti byly pak zařazené do učebních oborů,“ říká. „Pokud dítě absolvuje speciální školu, má naopak další dráhu lépe zabezpečenou,“ připojuje se Marie Šťastná.
Dítě, které po deváté třídě ukončí základní speciální školu má zajisté větší šanci na uplatnění, než žák, který musel běžnou základní školu opustit například v sedmé třídě z důvodu, že již víckrát nemohl opakovat ročník. Nový školský zákon totiž umožňuje opakovat ročník pouze jednou na prvním a jednou na druhém stupni.
Svůj názor připojila i Soňa Kosová, ředitelka Základní školy v Dubí 2. Ta je přesvědčena o tom, že dětem, které se do speciální školy dostanou, tato změna naopak prospěje. Děti získají sebevědomí, motivaci a jsou mezi žáky s podobnými problémy. Zatímco na běžné základní škole se kvůli špatnému prospěchu stávají často terčem posměchu spolužáků. “Znám chlapce, který od nás odešel do speciální školy a je moc spokojený,“ říká Kosová.
Myšlenka asistentů na základních školách je jistě zajímavá a za předpokladu malých tříd jistě i realizovatelná.
Třídy základních škol jsou však plné, nezřídka se počet dětí blíží ke třicítce nebo ji dokonce překračuje a za těchto předpokladů jsou podobné myšlenky zdá se spíše utopií.