Tak špatný rok chmelaři nepamatují, ví Rosa. Sklizeň je extrémně podprůměrná

Už před časem odhady mluvily o podprůměrné sezoně. Aktuálně se začalo česat, jak to vypadá?
Situace je v odhadech ještě horší. Každým dnem je to horší. To, že sklizeň bude podprůměrná, toho jsme si byli vědomi od začátku léta. Byl nedostatek srážek, velké sucho. V červnu byly navíc hodně vysoké teploty, ty zastavily růst chmele. I přes léto pak byly dál hodně vysoké teploty. To byla smrtící kombinace. Na konci července jsme si ještě mysleli, že to bude kolem 6 tisíc tun, oproti loňskému rekordnímu roku, kdy bylo 8 300 tun. Kolem 10. srpna jsme odhadovali kolem 5 500 tun, pak začali sklízet první pěstitelé a odhady jsou ještě horší. Výsledky vypadají, že to může být polovina oproti loňsku. Číslo pravděpodobně nebude začínat pětkou, ale čtyřkou. Což je extrémně podprůměrná sezona. Když po chmelnicích chodím, vidím, že ty vysoké teploty, tím že ty srážky nejsou, tak ty porosty jsou den ode dne horší, usychají.

Platí i to, že hořké látky jsou na nízkých úrovních?
Oproti loňskému roku, kdy jejich obsah byl nadprůměrný, tak jsou opravdu nižší. A zatím si myslíme, že budou podprůměrné i vzhledem k dlouhodobému průměru. Ale to uvidíme až z laboratorních výsledků.

Byznys s výkupem ovoce na Litoměřicku skončil, nikomu se nevyplatí

Takže extrémně podprůměrná sezona, co se týká výnosů. Do toho enormní zdražování všech vstupů. Jen hnojiva zdražila čtyřnásobně. Hodně se suší na plyn, energie jsou také třeba i 5,5krát dražší. Chmelaři mají zároveň zafixované výkupní ceny, většinou na několik let, takže nemohou zdražit. Musí to být obrovská rána. Nízká úroda, nízké ceny a oproti tomu obří nárůst nákladů. Přežijí chmelaři současnou krizi?
Ta situace z pohledu ekonomiky je pro pěstitele absolutně náročná, nepředstavitelná. Protože když se sejdou tyto dva faktory, nízká sklizeň plus rapidně zvýšené náklady, to ta ekonomika podniků nemůže unést. Takže nyní jsou před námi jednání s pivovary, zda je tam nějaká možnost, jak tuto situaci řešit, zda můžeme najít nějaké společné řešení, protože to se nejedná jen o tuto sezonu, ale o pokračování pěstitelů s pěstováním chmele. Pokud by ekonomika nevycházela, tak samozřejmě budou pěstitelé zvažovat, zda budou třeba pokračovat ve stejné ploše chmele. Může to mít dopad i na plochy chmele v ČR. Protože logický krok, pokud ekonomika nevychází, je výměru snížit, utlumit a tomu se budeme snažit zabránit. My ale věříme, víme, že zájem o český chmel je, v posledních letech rostl, a tak teď musíme dohodnout nějaké podmínky, aby pěstování chmele bylo udržitelné.

Vás se asi nemusím ptát, jestli pivo nebo víno.
Pivo, samozřejmě. (směje se)

Jaké máte nejraději. Speciály nebo tradice?
Když jdu na pivo, nejlepší volba je český ležák. Ale tím, že v oboru pracuji, spolupracujeme s velkými i malými pivovary, tak samozřejmě rád ochutnám i nové typy piv, fandím tomu. Rád si je dám.

Zdroj: Deník/Hynek Dlouhý

Jak dlouho se chmelu věnujete?
Okolo chmelu se pohybuji celý život. Tady v Žatci ve firmě 25 let. Jsem z chmelařského podniku, můj otec vede náš chmelařský podnik v Mutějovicích a už můj děda působil v oboru chmelařství, byl velký odborník.

Žatecký poloraný červeňák je dominantní odrůda, pěstuje se zhruba na 84 % ploch u nás. Je to ta nejtradičnější odrůda. Platí pořád to, co se už desetiletí traduje, že žatecký chmel a žatecký poloraný červeňák je ta top kvalita, to nejlepší z nejlepších?
Je to tak. Je to nejlepší pro spodně kvašená piva plzeňského typu. Pokud chce jakýkoli pivovar na světě uvařit dobrý ležák plzeňského typu, tak nejlepší odrůda je žatecký poloraný červeňák. Ať to jsou pivovary v Japonsku, Číně nebo USA.

Dá se říci, že je žatecký chmel takové exkluzivní koření?
Dá a tak to prostě je. U našeho chmele je kvalita v charakteru hořkých látek, dává velmi příjemnou hořkost, ta vytváří tu pitelnost. Hořké látky jsou tam nejlépe vyvážené, je to to nejlepší, co se dá do ležáků použít.

Zhruba 70 až 80 % českého chmele jde na vývoz. Zmínil jste USA, Japonsko, Čínu, kde dlouhodobě odebírají hodně našeho chmele. Kam všude se naše zelené zlato vyváží?
Od nás jde chmel do 70 zemí světa. Vyvážíme hodně do Asie, tradičně do Japonska a Číny, ale třeba i do Thajska, Vietnamu a dalších zemí, exportujeme i do Jižní Ameriky, takže například do Chile, Argentiny, Brazílie, pokrytá je i Austrálie, Nový Zéland, samozřejmě Evropa, vozíme i do Afriky, třeba do Jihoafrické republiky, Botswany, Lesotha. Všude, kam se podíváte.

Nejtragičtější byly okamžiky při úklidu následků povodní, říká fotograf Deníku

Vraťme se ještě k problémům s měnícím se klimatem. Chmel tím hodně trpí. Lépe jsou na tom ale ti pěstitelé, kteří mají závlahy. To je ale maximálně 20 až 25 procent chmelnic. Je třeba cestou budovat závlahové systémy?
Závlaha je určitě silný stabilizační faktor, pomáhá. Jediný faktor, který nás limituje při rozšiřování závlah, jsou zdroje vody. Nechci říkat, že finance problémem nejsou, ale existují různé dotace, je tu v tomto směru poměrně silná podpora státu. Primární problém je zdroj vody. Relativně bez problémů jsou pěstitelé, kteří jsou kolem hlavních říčních toků, například okolo Ohře. Ale těch není tolik. Ale už vidíme velké problémy u pěstitelů, kteří jsou u menších toků, u Blšanky, nebo u Liboce a dalších. Právě v letech, kdy je sucho, tak tam platí zákazy odběru vody, což je i letošní případ. Zákazy jsou většinou právě v období, kdy by to bylo nejvíce potřeba. A pak je velká část plochy, kde nejsou žádné zdroje vody. Pěstitelé do budoucna řeší malé vodní nádrže, je snaha budovat vlastní závlahové nádrže, které budou sbírat vodu. Tam je ale také limitující kapacita. Řeší se různé vrty. Dlouhodobější projekt, který by mohl také pomoci, je budování větších nádrží, například na Blšance, ve výhledu je schválený projekt nádrže u Kryr, která by mohla zajistit stálý průtok říčky, aby tam nebyly zákazy odběrů.

Na budoucnosti chmele a vyvážených sklizní spolupracujete také s vědci. Třeba na „chmelovém EKG“, projekt má pěstitelům napovědět, jak se co nejlépe vyrovnat právě se změnami klimatu. Jsou i další projekty? Věci, které mohou pomoci?
Zkoušíme se také zaměřit třeba na častější obnovu chmelnic, mladé porosty lépe reagují na sucho. Další dlouhodobá cesta, kterou se zabýváme a zkoušíme, je šlechtění odrůd, které budou suchu odolávat lépe. Pracujeme na tom, aby tady do budoucna byly odrůdy, které budou charakterově blízké žateckému poloranému červeňáku, aby jí byly co nejpodobnější, ale budou lépe reagovat na sucho a na teplejší počasí. Některé takové odrůdy už zkoušíme, probíhají intenzivní pokusy.

Je jejich zavedení otázkou třeba pěti nebo deseti let?
Primárně, pokud jsme schopni nabídnout žatecký chmel v dostatečném množství a kvalitě, je stále první volbou pivovarů. Je to otázka spíše střednědobého výhledu. Pokud by se ukázalo, že takové podmínky budou dlouhodobého charakteru, tak se budeme muset ale asi podívat i na alternativy, které tady máme. S pivovary dlouhodobě spolupracujeme, aby tyto odrůdy znaly. Pivovary o těchto možnostech ví, ale jak říkám, zatím je jasná první volba žatecký poloraný červeňák.