Jaká jsou podle vás aktuálně tři nejkritičtější místa na silnicích Ústeckého kraje?
Nejvíce asi pálí křižovatka u Železničního mostu v Ústí pod Větruší. A pak určitě silnice mezi Ústím a Děčínem, to je I/62.

Představme si, že máte neomezenou moc. Co byste udělal, aby se tam doprava zklidnila?
Těžko říct, silnice z Ústí na Děčín splňuje normy a bezpečnostní požadavky. Ale řidiči tam právě využívají a zneužívají její šířky a rovinek. Když tam jedete podle pravidel, tak tam některým skoro překážíte (směje se). Jaké opatření by pomohlo, to opravdu nevím. Kromě měření rychlosti tedy (usmívá se). Muselo by se to rozšířit asi na čtyři pruhy, ale na to tam není místo, je to mezi řekou, tratí a skálou.

A co třetí kritické místo?
Asi ulice Sociální péče v Ústí u nemocnice. Tam jsou spousty nehod, bohužel i vážných. O řešení se tam mluví dlouho, teď už se snad začne předělávat, aby to tam bylo bezpečnější. Ale tam je to vyloženě chyba řidičů, jsou nepozorní, jezdí rychle. Nebezpečné jsou také úseky, kde se vyjíždí z dostavěných nových částí dálnic na ještě staré úseky, třeba na silnici I/7, šoféři tam neupravují rychlost, je tam hodně nehod.

Zkusme být také trochu pozitivní. Mohl byste jmenovat místo, které bylo hodně problémové, předělalo se a nyní je bezpečnější?
Už je to tedy pár roků, ale může to být přemostění Velemyšlevsi. Tam bylo v kopcích a úzkých zatáčkách hodně nehod, změny pomohly řidičům i lidem z obce. Když jste tam chytil kamion, tak tam bylo zdržení velké. Má se pokračovat také přemostěním Žíželic. Také je dobrý každý dostavěný úsek dálnice, je to pak bezpečnější než přeplněné staré silnice.

Policista drží zabavené fénixovy slzy. Ilustrační foto
Drog je v kraji dost, hlavně pervitinu. Mladí si „řežou“ Fantu sirupem na kašel

Představme si opět, že máte neomezené možnosti, moc a kouzelný proutek. Které tři věci, hlavně co se týká bezpečnosti, byste změnil na našich silnicích?
Určitě bych změnil myšlení řidičů. Hlavně těch mladých, začínajících a nezkušených. Říká se: Jak žiješ, tak řídíš. A je to pravda. Dnes každý, kdo chce být úspěšný, musí mít trochu ostré lokty. A přenáší se to bohužel i na silnice a za volantem je to špatně. Byl bych rád, aby měli řidiči větší odpovědnost, neriskovali tolik, aby si uvědomovali, že když si sednou za volant, mají v rukách prakticky ostře nabitou zbraň a měli by se podle toho chovat. Platí to o všech řidičích, ale u těch začínajících hlavně. Šoféři do 24 let věku a do dvou let držení řidičského průkazu jsou nejnehodovější, mají opravdu velký podíl na nejzávažnějších nehodách.

Co byste změnil dál?
Nelíbí se mi, kam vedení Evropské unie směřuje s elektromobily. Zaklepal bych s nimi. Nebráním se elektromobilům, vůbec, ale různá nová nařízení, omezování a podmínky mi nedávají smysl. Ještě to není tolik prověřené, ať jsou ty podmínky stanovené, až se vychytají mouchy, budou mít delší dojezd, až to bude vše vyzkoušené a dořešené pořádně.

A ta třetí změna?
Více bych zpřístupnil nová auta, zlevnil je. To asi neprojde, co? (směje se) Aby k nim mělo přístup více lidí, aby se omladil vozový park u nás. Nová auta jsou prostě mnohem bezpečnější. Průměrné stáří u nás je asi 16 nebo 17 let, to je poměrně dost.

Pojďme ještě k mladým řidičům. Jeden z návrhů vlády mluví o tom, že by mladí řidiči mohli na auto získat řidičský průkaz už v 17 letech na zkoušku. Sedět by vedle nich měl mentor. Co si o tom myslíte?
Nelíbí se mi to. Řidičák na zkoušku ano, ale až od 18 let. Přece jen si myslím, že 17 let je brzy. Řidičák by si dělali třeba už v 16 letech, aby v 17 mohli dělat zkoušku, a to je řada z nich ještě nevyzrálých. Do 18 let si nemohou dát pivo, nemohou volit, ale za volant ano? Kdo bude kontrolovat, že při všech jízdách tam mentor v autě je?

Jan Pechout.Jan Pechout.Zdroj: Deník/Karel Pech

Vláda navrhuje také změnu bodového systému. Za některé přestupky, ty těžší, má být například o bod méně, má to být kvůli zjednodušení systému. Z pěti bodových sazeb budou tři. Zvyšují se ale naopak za vážnější přestupky pokuty. V návrhu je také zvýšení pokuty na místě na dvojnásobek až na 5 500 korun, jsou tam různá pásma zohledňující vážnost přestupku. Za méně závažné, například špatné stání, zastavení na zákazu nebo nesvícení se mají tresty naopak o něco zmírnit. Co si o tom myslíte?
Moc dobré mínění o tom nemám. Od roku 2016 byla na ministerstvu zřízena komise, která měla posoudit a vyhodnocovat bodový systém. Dlouho se nic nedělo, až teď se do toho obul současný ministr. Možná je to trochu, aby se zviditelnil. Ale nevidím v těch změnách velký přínos. Vadí mi třeba zvyšování pokut, už jen proto, že neumíme vymoci z lidí ani ty současné. Kdo má dobrého právníka, tak pokuty často neplatí. Nezaměřil bych se tedy na zvyšování pokut, ale na zlepšení vymáhání.

Bodový systém je ale podle vás dobrý nástroj?
Ano, určitě. Bodový systém je dobrý, nemusí se měnit, je dostačující, ale rozhodně by se měla zlepšit vymahatelnost. Třeba zákazy řízení. Někdo ho dostane a jezdí dál, udělají to podruhé, potřetí, popáté a nic se neděje. Směje se policii a jezdí dál. Měli by dostat tvrdý trest, vězení, aby se toto vymýtilo. Bodový systém jako takový je dobrý, přínos plánovaných změn ale moc velký nevidím. Vadí mi třeba to, že druhou nebo třetí nejčastější příčinou nehod je nedodržení bezpečné vzdálenosti, dříve to byl bodovaný přestupek a dnes je to vyndáno, není za to žádný postih. Jsou tam některé věci, které nemají logiku.

Jaké jsou tři největší nešvary řidičů? Co nejvíce ohrožuje na silnicích podle vás?
Agresivita. Všichni pospícháme, čas doháníme na silnicích. A to není vůbec dobře. Řada lidí si z auta také udělala kancelář, nevěnují se pořádně řízení. Mají sice třeba handsfree, i když to neporušuje zákon, nedrží telefon, ale věnují se tomu, řeší po cestě problémy, myslí na něco jiného, nevěnují se řízení, jak by měli. Nedodržování bezpečné vzdálenosti a překračování rychlosti. To je vážné, jezdí se pořád rychleji. A co mi hodně vadí, to je nepoutání dětí. Vidíte to často u škol, maminky řeknou, že je to jen kousek.

Útoky na vlaky na trati Most - Moldava.
Kousek od neštěstí. Kamení, olej na kolejích. Kdo útočí na vlaky?

Vy jste fanda motorismu, také určitě jezdíte rád rychle. Kde?
Tam, kde se smí. Rozhodně není rozumné zkoušet to na silnicích za běžného provozu. To je hodně nebezpečné. Vyšší rychlosti jsou sice stále povolené na některých úsecích v Německu, ale pořád je to v provozu. Já tam nejezdím. Takže na místech, která jsou k tomu určená. Třeba na autodromu v Mostě a podobných místech. Je to tam uzpůsobené.

Jak dlouho se vlastně zabýváte dopravou a bezpečností v dopravě?
Dlouho (smích). Od roku 1973 jsem nastoupil do podniku Autoškoly. Do roku 1991 jsem dělal v autoškolách, pak Besip a věnuji se tomu dodnes. Takže padesát let.

Jak moc se to na silnicích a v hlavách řidičů změnilo?
Ohromně. Je více aut, jezdilo se pomaleji, odpovědněji. Řidičák má nyní mnohem více lidí, přístup k němu je jednodušší, stejně jako je snazší pořídit si auto. Jezdí se rychleji, agresivněji.