Jak jste začali letošní rok?
V lednu až březnu to bylo po chaosu vlád s opatřeními stylem bude či nebude, pro nás jako provozovatele velmi obtížné. Cestovní kanceláře a zájezdové společnosti, stejně jako sportovní kluby, tedy klientela, na kterou se náš hotel soustředí, dlouho vyčkávali. Nikdo přesně nevěděl, jak to vlastně s covidovými opatřeními letos bude. Všichni si tak trochu zvykli na to, že co platilo včera, byť bylo slíbeno, zítra platit nemusí.

Takže se nedalo nic plánovat?
Nikdo přeci nebude v takové nejistotě plánovat zájezd nebo sportovní soustředění. Náklady spojené se zrušením akcí si vzhledem k předchozímu období nemohl nikdo dovolit. A připravit hromadnou akci není práce na týden. Proto v prvních třech měsících tohoto roku nepřesáhla obsazenost hotelu 15 %.
Jaké máte ztráty po těch covidových vlnách, kdy jste byli prakticky bez klienteli?
Celkově se od listopadu potýkáme se ztrátou v řádech milionů. Letošní duben byl pro nás jako spoluorganizátory několika akcí, které jsme do Teplic přivedli, už výrazně lepším měsícem. Ale co nás čeká v těch dalších, to zatím lze těžko předpovídat.

Proč?
Tam kde totiž zdánlivě skončil covid, přichází nová hrozba pro turistický ruch v podobě konfliktu na Ukrajině. Ať chceme, či ne, jsme stále vnímáni jako součást východního bloku. A vzhledem k masivní pomoci Ukrajině v nelehké chvíli, což plně podporuji, můžeme být západními hosty vnímáni jako země riziková, nedaleko od jejíž hranic válečný konflikt probíhá. Lze tedy čekat, že hosté zvolí pro svou dovolenou jinou destinaci, než jsou Čechy, Slovensko, nebo Polsko.

Ilustrační foto
Severočeské hotely a kempy se těší na hosty. Zdražily, ale turisty to neodradilo

Takže sezona pro vás vlastně ještě ani nezačala?
Právě z těch důvodů, co jsem zmínil, sezona ještě neběží. Alespoň ne tak, jak si běžící sezonu dokáže hoteliér představit. Co se s ohledem týká ještě covidového období, tak to pro nás bylo jednoznačně nejhorším obdobím v podnikatelské činnosti. Situace, kterou si nikdo nedokázal ještě před krátkým časem představit jinde, než v katastrofickém filmu, byla najednou těžkou realitou. Našetřené peníze rychle mizely a my se třásli, zda dlouholetá práce a roky, kdy jsme firmu budovali z nuly najednou nepřijdou vniveč. Bylo nutné rychle reagovat a osekat náklady na minimum.

To určitě nebyla lehká situace. Jak to vypadalo v praxi?
Začali jsme u sebe. Téměř dva roky jsme chodili do práce víceméně zadarmo. Ale ani to, na uživení takto velkého hotelového kolosu, a pro celou naši společnost nestačilo. Není to o desítkách tisíc korun, ale o milionech. Naštěstí naše firma hospodařila před covidem rozumně, takže jsme měli nějaké peníze našetřené do začátků. Pak už ale bylo nezbytné podpořit společnost ze soukromých zdrojů.

Stát sliboval pomoc. Přišla?
Nutno dodat, že bez státní pomoci, kterou podnikatelům vláda poskytla, bychom tu už možná nebyli. Za to patří bývalé vládě, ač jsem nikdy nebyl jejím obdivovatelem, dík. Ale ani tyto zdroje rozhodně nepokryly ztráty. Do budoucna nás tedy čeká boj o návrat k rozumným ekonomickým cílům. Začínáme tím, že pracujeme na získání nových klientů. Vymýšlíme proto vlastní regionální, ale i nadregionální akce. Pouze ty dokážou náš hotel znovu naplnit a přivést zpět k prosperitě.