Jsou lidé, kteří trpí, když vidí postel, upozorňuje spánkový lékař z Chomutova

Čím je to dané? Stresem?
Do velké míry je to stresem, který může plynout z práce nebo za ním stojí rodinné či jiné osobní důvody. Dalším důvodem je práce ve směnných provozech.

Žijeme na průmyslovém severu…
Ano, takže není problém, aby měl člověk noční směnu tři nebo čtyři dny za sebou. Pak ale nelze očekávat, že bude mít kvalitní spánek.

Kdy je čas obrátit se na spánkového lékaře?
Nejdříve by člověk měl jít za praktickým lékařem, ale to až v případě, že si dal do pořádku svůj životní styl a odstranil nevhodné denní i noční návyky, které narušují přirozený denní rytmus. Mluvím třeba o tom, že je někdo zvyklý dát si čtyři piva na noc, aby se mu lépe spalo, nebo si hraje v posteli do půlnoci s mobilem a pak nemůže usnout. Prvním krokem tedy je držet se pravidel spánkové hygieny. Pokud je člověk bude dodržovat alespoň tři měsíce a přesto nedojde ke zlepšení, pak teprve je čas zajít za obvodním lékařem. V případě, že ve svém denním rytmu nezpozoroval nevhodný návyk a přesto má potíže, samozřejmě by neměl otálet s vyšetřením.

Extrémní sucho v Ústeckém kraji decimuje úrodu. Usychá nastojato

Co všechno patří do pravidel spánkové hygieny? Žádný kontakt s modrým světlem před spánkem, žádný alkohol, co ještě?
Základem je, že si spánek připravuji přes den. To znamená, že je dobré vyřešit si všechny záležitosti, které mě stresují během dne a hodinu před spaním už se jimi nezabývat. Pak sem patří pravidelná a přiměřená fyzická aktivita a vyvážený jídelníček, kdy se vyvarujeme těžkých jídel na noc. Velmi důležité je nespat přes den. Dále platí, že by člověk neměl kouřit. Také je vhodné mít svůj relaxační rituál, při kterém tělo a hlava „ví“, že se půjde spát. Někdo si dá třeba horkou vanu, v klidu si čte a pak se přesune do postele. V ní už by neměl ani číst, ani sledovat televizi nebo se dokonce věnovat práci. Postel slouží jen ke dvěma věcem: spánku a pohlavnímu životu. Také bychom měli mít uklizenou ložnici, v ní příjemnou teplotu a vhodné lůžkoviny. Všechno to jsou věci, které by měly být samozřejmé, ale když zpovídám pacienty, zjišťuji, že samozřejmé nejsou.

Jak na tom člověk musí být, aby ho praktik poslal k vám?
Praktik pacienta vyzpovídá a zjistí například, že v noci chrápe a má dechové zástavy, o kterých referuje partnerka. V tuto chvíli by měl jít k nám.

U vás pacienta uložíte do postele a on se pokusí o spánek, zatímco ho budete monitorovat. Je to tak?
Vyloženě k hospitalizaci dojde málokdy, velkou část případů lze vyřešit ambulantně. Člověk přijde a popíše nám svůj problém. V devadesáti procentech jde o chrápání a dechové zástavy ve spánku, jinak řečeno obstrukční spánkovou apnoe. Následně dostane termín, kdy si přijde pro monitorovací přístroj, ten si odnese domů, vyspí se s ním a přinese nám ho zpět. My si výsledky vyhodnotíme a na jejich základě přijde na klinickou kontrolu ke mně.

Zvířata ve městech trpí vedrem a suchem. Pomůže jim i mělká miska s vodou

Co následuje?
Pokud má nález lehký, většinou ho pošleme na ušní, nosní, krční pro zvážení operačních řešení nebo k zubaři kvůli ústnímu protraktoru. Pokud mají pacienti obtíže vysloveně vázané na polohu na zádech, dáme mu nějaké tipy, jak na nich nespat.

Zdroj: DeníkJak to dokáže?
Jsou různé polohovací pomůcky. Například se dají koupit pásy, které se připnou na tělo a brání přetočení na záda. Jednodušší ale je vzít si tričko s kapsou, do ní vložit tenisový míček a otočit si tuto část vzad. Člověka to nenechá spát na zádech, současně ho to ale nebudí.

Co s pacienty, kteří mají středně těžkou nebo těžkou obstrukční spánkovou apnoe?
Pokud člověk přijde se středně těžkou nebo těžkou poruchou, nabídneme mu ventilační přístroj, se kterým by měl doma spát co nejvíc to jde, protože pomáhá, aby neměl dechové zástavy a dobře se vyspal.

Jak je to v případě, když potřebujete pacientův spánek sledovat v nemocnici?
Když máme těžší případ a potřebujeme udělat polysomnografické vyšetření, pozveme si pacienta na noc k hospitalizaci. Máme domluvu, že pacienti chodí na sedmou večer, hodinu se aklimatizují a pak přijde spánková sestřička, která je obepne různými „dráty“ od EEG přes kanyly do nosu nebo EMG dolních končetin. Na hrudi mají pásy, na ruce oxymetr.

Nedobrá adresa: Odpadky, hluk, kriminalita. Děčínské Boletice trápí řada potíží

To asi s usínáním zrovna nepomáhá…
Paradoxně někteří říkají, že spí lépe než doma. Zhasínáme v devět hodin, zatáhneme rolety, takže je absolutní tma a jde se spát. Dáváme jim čas do pěti do rána a pak jdou domů. My následně vyhodnotíme výsledky, které pacient získá při ambulantní kontrole.

Kolik vám tady v posledním roce leželo pacientů?
Do padesáti, což není mnoho. Bylo to dáno covidem, ale problémem také je, že nám chybí personál. Potřebovali bychom ještě jednoho lékaře nebo lékařku a dvě spánkové sestry, abychom mohli sledovat více pacientů. Zatím jsem tu sám se dvěma sestrami.

Jsou případy, kdy nemůžete pomoct?
Určitě jsou. Zejména jsou to případy, kdy lidé sami nechtějí. Pokud má člověk zájem, dá se pomoct víceméně každému. Zejména lidem s čistou nespavostí – insomnií, ale u nich je to také běh na nejdelší a nejtěžší trať.

Jaké další poruchy spánku léčíte?
Je celkem sedm kategorií poruch spánku. Tou první je čistá nespavost založená na tom, že nemáte jinou poruchu či nemoc, která by vedla k nespavosti. Je daná stresem a určitým vnitřním nastavením. Pokud ji lidé mají léta, je těžké s tím něco udělat, musí se hodně snažit, aby se to změnilo. Dále máme poruchy dýchání ve spánku, nejčastější se jedná o obstrukční spánkovou apnoe. Následuje skupina poruch cirkadiánního rytmu, kdy má člověk posunuté fáze spánku. Další skupinu představuje hlavně narkolepsie – nadměrná spavost, kdy člověk spí ať chce nebo ne a usne kdekoli a při jakékoli příležitosti. Ze sociálního hlediska je to velmi devastující onemocnění. Dále máme parasomnie, což bývají hlavně noční děsy u dětí nebo poruchy svalové atonie v REM spánku u dospělých, kdy se jim něco zdá a oni podle toho jednají – běží, často se perou a třeba i uhodí partnera. Poslední skupinou jsou abnormální pohyby ve spánku, například syndrom neklidných nohou či skřípání zubů. Jsou lidé, kteří mají se spánkem takové potíže, že trpí, když vidí postel.

Noste roušky v čekárnách a v nemocnicích, doporučují zdravotníci na Chomutovsku

Kolik pacientů má vaše centrum?
Před necelým rokem to bylo kolem tří set pacientů. Od té doby počet prudce narostl a jsme u skoro šesti set pacientů, v průměru přibude třicet až čtyřicet pacientů za měsíc.

Čím je nárůst způsobený?
Dlouho se o nás nevědělo, to se ale změnilo.

Kolik je spánkových laboratoří v Ústeckém kraji?
V Ústí nad Labem je ventilační centrum při plicním oddělení, věnuje se ale jen poruchám dýchání, pokud vím. My děláme celé centrum spánkových poruch. Podobných komplexních center je v České republice asi desítka.

Jak běžná jsou tato centra na západ od nás?
Tam je spánková medicína vnímaná úplně jinak – je daleko více brána v potaz. U nás je to na hraně.

Dá se tedy říct, že je u nás podceňovaná?
Ano, ale lepší se to.

Dobře, pojďme si tedy říct, proč je důležité tento typ medicíny rozvíjet?
Protože spánek zabírá v průměru osm hodin života a navíc - spánek není žádné vypnutí těla, je to aktivní stav, stejně jako bdělost. Spánek je základní lidská potřeba stejně jako musíme pít a jíst. Když ho nemáme, vytváří to velmi nekomfortní situaci, která člověku výrazně zhoršuje kvalitu života a v některých případech i zkracuje jeho délku. Poruchy spánku například vedou ke zvýšenému riziku kardiovaskulárních příhod v mladším věku.