Hospodář rybářského svazu na Mostecku Ladislav Trousil nabírá síťkou z nádrže u litvínovského sídla nedaleko hřbitova hejna malých rybek. Žloutkový vak na břiše, ze kterého dosud žily, se mnohým už úplně ztratil. Pocházejí od šestašedesáti jikernaček a odpovídajícího počtu mlíčňáků, kteří se vytírali loni v září a říjnu. Přes zimu byli v líhni, občas jim Ladislav Trousil přitopil v kamnech.

Teď se vracejí do přírody. Malá část končí v rybníčku v Horním Jiřetíně. „Zbývající vysazujeme do horských potoků,“ říká rybář.

Z třiceti tisíc kusů se dospělosti dožije jen malá část. Mají řadu nepřátel: kormorány, volavky a pytláky.

Pstruh potoční je původní ryba a jeho odchov je složitější než u komerčního pstruha duhového. „Ten vám klidně vyroste na strouhance, proto ho taky mají všichni,“ směje se Ladislav Trousil a prohlíží si své malé daleko vzácnější odchovance. Těm se moc nechce pojídat granulovanou stravu jako jejich větším „bratrům“.

Rybáři jsou už nyní zvědaví na podzim, až budou zjišťovat, jak se pstruhům během roku dařilo.

Složitost odchovu pstruha potočního potvrzuje i Povodí Ohře, které se stará o toky na Mostecku. „Je to ryba náročná na kvalitu vody při odchovu, má velký úhyn,“ uvádí své zkušenosti mluvčí podniku Jan Svejkovský. I Povodí Ohře si chová své pstruhy potoční.