„Bylo to zoufalství. Zvuk sirén, valící se kamení. Strašný zážitek,“ říká Miroslava Štarková. Koryto potoka Bystřice tehdy několikadenní nápor srážek nezvládlo a voda se valila i mimo něj. Během deseti minut museli opustit dům.

ZACHRÁNILI POUZE MORČATA

„Všechno bylo neskutečně rychlé. Bohužel nám na zahradě zůstal chov ptáků. Morčata jsme stihli dát do patra. Jinak nám tam téměř vše zůstalo,“ dodala.

V domě měli zhruba 1,5 metru vody. „Hned jak to šlo, tak jsme se do domu vrátili. Sekerou jsme rozbili všechny dveře a otevřeli všechna okna, aby voda mohla ven a nestála v místnostech. Byl to strašný pohled. Obrovský vztek a beznaděj,“ pronesla Štarková.

Než se jim podařilo vrátit dům do „normálu“ tak část její rodiny přespávala na dubské základní škole. Psy měla chovatelka v azylu v Zabrušanech. „Známá mi nabídla pomoc. Psi byli na cvičáku. Hodně mi to pomohlo.“

Při vzpomínkách na drastickou povodeň má husí kůži. Co ji naopak potěší na srdíčku, a to i zpětně, je podpora lidí, která snad byla stejně velká jako voda sama. „Nabízeli jídlo i pomoc při úklidu. Byli úžasní. Bez nich bychom to asi nezvládli,“ dodala s dojetím v hlase Štarková.

Potok Bystřice prošel od roku 2002 mnohými změnami. Koryto dostalo nový kabát a v horní části vzniklo několik retenčních nádrží.

„Koryto je více kapacitní a udržované. Nad Dubím jsou tři retenční nádrže, které by měly zamezit splavování kamenů a písků,“ nechal se slyšet starosta Dubí Petr Pípal.

Voda by si tedy už neměla dělat, co chce. Miroslava Štarková i přes opatření nemá při deštích úplně klidné spaní. „V člověku to tak nějak už asi zůstane navždy. Už tu neplatí, že bydlíme na kopci a že se nám nemůže nic stát.“

VĚTŠINA LIDÍ ZŮSTALA

15 let od velké vody se kromě koryta potoka proměnilo i jeho okolí. Chodníky a silnice jsou většinou nové. Hodně domů má novou fasádu a zahrádky se zelenají. „Někdo se odstěhoval, ale převážná část lidí zůstala. My jsme patrioti a držíme křehký mír s Bystřicí. Snad nám to dlouho vydrží,“ pronesla Štarková.

Velká voda se neprohnala Dubím v takovém zničujícím měřítku poprvé. Podle pamětních knih úřadovala i na konci 19. století. Tehdy voda s sebou přinesla značné množství stromů, kamení a bahna. Narušila koleje tramvajové dráhy Teplice - Dubí, poškodila mnoho domů, v ulicích vymetla obří koryta a usmrtila značné množství zvěře.