„Kdo to nezažil, ten to nepochopí," usmívá se paní Oksana, která právě dokrmila třetí ze svých malých princezen. Trojčátka Lenka, Jana a Oksana Baštincovy se narodila v srpnu v ústecké porodnici a pak ještě strávila s maminkou nějaký čas v porodnici v Teplicích, než měla tu správnou váhu, aby mohla domů. Tam už na ně netrpělivě čekal nejen tatínek Marek Baštinec, ale v ložnici i tři pěkné postýlky.

Všechno je třikrát

S trojčátky je všechno třikrát, násobí se radost, ale i starosti. Že budou holčičky tři, ale rodiče nejprve nevěděli. Připravovali se na to, že budou mít dvojčátka, jak to zpočátku vypadalo. „Když nám řekli, že je tam ještě třetí, byl to šok pro nás i pro všechny, kterým jsme to řekli. Nikdo z našich rodin není z dvojčat," říká paní Oksana. Holčičky navíc s partnerem počali přirozenou cestou, o to byla tahle nadílka větším překvapením.

Oksanka s Janičkou jsou jednovaječná. Maminka prý ale bezpečně pozná, která z holčiček je která. „To je jednoduché, poznám je i podle hlasu," směje se. „Já už je poznám taky, ale stejně mě občas zkouší a ptají se, jestli vím, kterou právě chovám," přidává se babička Radka Baštincová.

Přišla mamince s holčičkami pomoct, když jsme se za nimi přišli podívat, protože tatínek musel být v práci.

Porcelánové dárky

Na návštěvu jsme se nevydali sami. Trojčátka přišel pozdravit a místo sudiček jim popřát hodně štěstí do života i generální ředitel Českého porcelánu Vladimír Feix. Když choval nejmenší Oksanku a mluvil na ni, holčička ani nedutala. Je vidět, že dnes už coby pradědeček, z nás má největší zkušenosti.

„Přeji vám, abyste byly zdravé a šikovné a rodiče z vás měli radost. Ať je váš život tak pestrý a barevný, jako je porcelán, který jsem vám přinesl. A kdyby se vám hrneček, mistička nebo talířek rozbily, vůbec to nevadí. Dáte vědět strejdovi do Dubí a dostanete jiný," povídal si s holčičkami v ložnici. Dárek měl ing. Feix i pro maminku, které popřál, aby radosti z dětí vždycky převažovaly nad starostmi, které s sebou život přináší.

Tatínek pomáhá

Nechtěli jsme zdržovat déle. Holčičky usínaly a každodenní kolotoč pokračoval. Když si představím jen třicet plenek, které je, protože holčičky mají citlivou pleť, každý den potřeba vyměnit, mají se rodiče co otáčet. „Tatínek se vším pomáhá, krmí, přebaluje, v noci vstává," chválí partnera paní Oksana. I tak se ale rozhodně nenudí a na to, že se dosyta vyspí, může ještě na dost dlouho zapomenout. Snadné jistě není ani vyrazit na procházku s kočárkem, i když je krásný. Holčičky v něm jsou pěkně za sebou, každá má svoji korbičku a až trošku povyrostou, bude to chtít mít i pořádnou fyzičku, aby je maminka uvezla.

Druhý domov

Maminka Oksana Matishynets pochází ze západní Ukrajiny, z Užgorodu. I když v Čechách už žije devět let, po rodině, kterou tam má, se jí stýská. Svůj druhý domov a lásku tu našla ale nejen ona. Bratr, který tu žije už patnáct let, si vzal Češku a jak paní Oksana s nadsázkou říká, aby je „dohonili", čekají právě třetí dítě.

Rozloučili jsme se se sympatickou rodinkou a určitě se za nimi po čase vypravíme, abychom viděli, jak se jim daří. Tak hodně štěstí!