Když český nebo zahraniční turista přijde k jezeru Most, vidí rozlehlý rekreační areál s plachetnicemi na hladině. Třiadevadesátiletý Michal Marchalín vidí i něco jiného – místní situaci po druhé světové válce, kdy tu ještě žádné velké jezero neexistovalo.
Ve vzpomínkách si vybavuje ulice s historickými domy, náměstí s kostely a pak obyvatele opouštějící své domovy, které nahradila kolesová rypadla v obrovském dolu. Senior žijící v Domově důchodců Bystřany na Teplicku patří k posledním pamětníkům, kteří stáli u přípravy těžby a bourání starého Mostu.
„Já jsem tu projektoval dobývání uhlí. V té době starý Most ještě stál, byla to padesátá léta minulého století. Město mělo několik desítek tisíc obyvatel, ale nakonec bylo srovnáno se zemí. Nový Most měl mít až sto tisíc obyvatel,“ řekl u jezera Michal Marchalín, bývalý zaměstnanec státního podniku Báňské projekty Teplice, který byl založen v roce 1951. Marchalín projektový tým nevedl, byl ale jeho součástí. „Tolik práce by jeden člověk nezvládl,“ dodal.
Senior pochází ze Slovenska, z oblasti kolem Nitry. Do severních Čech se přestěhoval s rodiči po skončení druhé světové války. Mostecko zná dobře. „V roce 1946 jsem přišel sem a vyučil se horníkem. Potom jsem pracoval na šachtě a pak šel na školu,“ zavzpomínal Marchalín, který se přijel podívat na jezero Most se skupinou seniorů z Bystřan. Cílem jejich výletu byl také Olympijský festival, který se u jezera koná od 26. července do 11. srpna.
Zajímavé je, že i Marchalín má blízko ke sportu. V mládí prý vyzkoušel všechny sporty a v pozdějším věku skončil u vysokohorské turistiky. „Naposledy jsem byl na Elbrusu, nejvyšší hoře Evropy, v roce 1990. Pak jsem toho nechal, páč jsem šel do penze. A když se rozpadlo Československo, zůstal jsem v Čechách,“ dodal.
Byl to on, kdo výlet k jezeru Most vymyslel, a zaměstnanci domova důchodců skupinku seniorů přivezli dodávkou. „Mám k tomu místu osobní vztah,“ vysvětlil Marchalín, který výletníkům vyprávěl o tom, jak se na Mostecku dobývalo uhlí a rekultivovalo.
„On je ta příčina výletu. Bývalý horník, který tu hrabal,“ poznamenal 97letý Krištof Miloslav, který přijel s Marchalínem a jako bývalý fotbalista ocenil také Olympijský festival. „Já jako sportovec rád vidím, když se druzí pohybují. Já už to mám omezené,“ řekl Miloslav, který používá chodítko. Skupinka se u jezera vyfotila u repliky Eiffelovky, na novém molu a zvěčnila se také s olympioniky Ondřejem Synkem a Barbarou Špotákovou.
Marchalín nebyl u jezera Most poprvé. Už dřív se byl podívat, jak dopadla rekultivace krajiny, jejíž podobu kdysi svým dílem ovlivnil. „Zatím je to hezké,“ zhodnotil výsledek.
Kdo chce víc poznat, po jaké krajině kráčí, když přichází k jezeru Most, může si najít na internetovém mapovém portálu města Most (mapy.mesto-most.cz) stránku Most do minulosti. Jsou na ní historické mapy Mostu, které se dají překrývat s novými mapami. Každý tak může vidět, co dříve bylo například v místě současného areálu Olympijského festivalu.
Na louce, kde teď tisíce návštěvníků zkoušejí přes 50 sportů, stál třeba reprezentativní kulturní dům Repre, který byl zlikvidován v roce 1980. U sektoru vodních sportů stála pošta, synagoga a kostel svatého Václava. Nic z toho už neexistuje. Stejně jako Leninova třída, ulice Komenského, Dr. Bendla, Riegrova či Sady A. B. Svojsíka, což jsou zmizelá místa, kde je teď zelená pláň a ní festival.
Na to, že před jezerem byla v oblasti uhelná šachta a předtím historické město Most, upozorňují výstavní panely s dobovými fotografiemi. Tuto expozici lze najít poblíž brány do areálu Olympijského festivalu. Výstava přibližuje také vznik jezera.
Kvůli těžbě uhlí v lomu Most – Ležáky zanikly kromě historického jádra města Most také okolní obce Střimice, Pařidla, Kopisty, Konobrže a většina Rudolic. V oblasti dnešního jezera Most se uhlí dolovalo už koncem 19. století.
Tehdy bylo u města několik malých hlubinných dolů. K nejdůležitějším patřil Richard (dnes by svou polohou ležel těsně u festivalového areálu). Těžba se však postupně proměnila na povrchovou, která přinášela větší objemy uhlí - miliony tun ročně. Důsledkem rozšiřování dolu však v 60. až 80. letech zanikla celá obytná aglomerace. Těžba skončila až v roce 1999.
O jezeru Most
Patří k největším rekreačním vodám v ČR a je unikátní i historickými souvislostmi. Vzniklo rekultivací po těžbě uhlí v místě, kde od 13. století stálo staré město Most. Jáma po něm se začala napouštět v říjnu 2008 z potrubí z řeky Ohře a jezero se pro veřejnost otevřelo v září 2020. Volně přístupná vodní plocha slouží hlavně pro odpočinek obyvatel nového Mostu a okolních obcí. Jezero má hloubku přes 70 metrů, průhlednost vody až 8 metrů a rozlohou je větší než Máchovo jezero - je široké 1,9 kilometru a dlouhé 3 kilometry. Zatopená plocha má 309 hektarů, celé rekultivované území 1 300 hektarů. Obvodová pobřežní cesta, kam auta nesmí, je dlouhá téměř 9 kilometrů. Celková proměna místní krajiny stála od 90. let minulého století zhruba 3,5 miliardy korun. Většinu uhradil stát z takzvaných 15 ekomiliard určených na zahlazování stop po těžbě uhlí. Podle nové studie má v druhé polovině 21. století vzniknout u jezera atraktivní ekologické sídliště pro 6 500 obyvatel. Ambiciózní plán zahrnuje i lanovku na hrad Hněvín, krajinné parky, loděnici a umělou vlnu pro surfaře. Kolem Mostu jsou celkem tři jezera, všechny vznikly zatopením uhelných šachet a slouží pro sport a rekreaci.
Největší akcí u jezera je aktuálně Olympijský festival, v minulosti pořádaný v Praze, Brně, Ostravě a na Lipně. Koná se během letní olympiády v Paříži od 26. července do 11. srpna a je jediný v ČR. Očekává se účast desítek tisíc lidí ze všech koutů země, hlavně rodin s dětmi, které zažijí ochutnávky desítek sportů i živé televizní přenosy z francouzské metropole a z Mostu.
