Upravené silnice, teplota nižší než v nížině a docela dost vietnamských marketů. Tak vypadá Moldava. Obec, kterou většina lidí vnímá jako lokalitu pro horskou turistiku, oblast pro zamýšlenou stavbu větrných elektráren či místo, kde před druhou světovou válkou vypravoval vlaky známý spisovatel Adolf Branald.

MYLNÝ ŽEBŘÍČEK HODNOT

Málokdo ale ví, že Moldava má i další primát, který však není tak lichotivý. Dominuje totiž statistikám v počtu exekucí na Teplicku.

Čísla z internetového serveru www.mapaexekuci.cz hovoří jasně: ze 144 obyvatel nad 15 let je 59 v exekuci, což je téměř 41 procent. Místostarostku obce Evu Kardovou taková statistika překvapila.

„Je to zapříčiněno nedostatečnou finanční vzdělaností a samozřejmě také nedostatečnou sebekázní a mylným žebříčkem hodnot. Spíše to vidím na subjektivní problémy jedinců,“ řekla Eva Kardová. „Zřejmě bude hrát roli i nejistota v zaměstnání a také veliký přetlak bankovních a nebankovních půjček, reklam a nabídky všeho možného na splátky,“ dodala místostarostka.

Obec byla v pátečním silném mrazu liduprázdná. Občas projelo auto s německou espézetkou či nějaký vietnamský obchodník horlivě vyndával z kufru vozu zboží do dveří svého marketu. Ulicí procházel jediný muž.

„Jé, vy jste z novin,“ zahlásil a představil se jako Milan. Zjevně si všiml služebního vozu s polepy. Chtěl páteční noviny. Neměl jsem je u sebe a ani v autě, které stálo na dohled. „Pěkná zima. Že nejste raději někde v teple?“ zeptal jsem se ho. Očividně byl prokřehlý. „Sháním nějaké jiné ubytování. Nevíte o něčem?“ opětoval otázku s tím, že bydlí na ubytovně.

„Je to tam na mě drahé. Nějak se mi teď nedaří,“ zamračil se. Otočil jsem list. „Nevíte, kde si tu můžu dát čaj, nebo polévku?“ Bylo deset dopoledne. „Hospoda na nádraží už nefunguje. Ale poblíž je dobrá restaurace U Hanky,“ doporučil mi. Trošku z něj byl cítit alkohol. Vypadal skoro jako bezdomovec. „Na ulici už jsem byl. Přišel jsem tehdy o prsty na nohách. Operovali mi to v Praze,“ svěřil se.

Bylo mi ho líto. Vůbec bych se nedivil, kdyby patřil do té početné skupiny lidí z Moldavy, kteří jsou v exekuci. „Musím si najít práci. A pak bude lépe,“ řekl jasně. Popřál jsem mu hodně štěstí.

MONOPOLY NEVYHRÁLY

Zahřát jsem se zašel na poštu, která funguje v přízemí obecního úřadu. „Dobrý den, co si přejete?“ řekl výbornou češtinou mladý Vietnamec. Spíše jsem se rozhlížel po místnosti. Na stole mě zaujaly losy. Napadlo mě si jeden koupit a o případnou výhru se podělit s Milanem.

Názvy zněly slibně: Milionář, Monopoly či Správná trefa. Vzal jsem Monopoly. Padesát korun jsem ale nezhodnotil. Rozloučil jsem se. V ruce mi zůstala ještě jedna padesátikoruna. Chtěl jsem ji dát Milanovi na jídlo, ale když jsem vyšel na ulici, byl už pryč.

Pro lidi zasažené exekučními výměry je jistou šancí oddlužení. To má ale své podmínky. Kromě jiného musí pracovat a během pěti let splatit alespoň 30 procent svých dluhů.

Pokud tito lidé pobírají dávky v hmotné nouzi určené pro ty nejchudší, exekutoři na ně nemohou ze zákona sáhnout. Navíc ani nemají možnost zabavit majetek, protože dlužníci velmi často žádný nemají. Mnozí z těchto lidí následně skončí v šedé ekonomice a vydělávají si načerno.

Dluhy, exekuce
Ze 144 obyvatel nad 15 let je v Moldavě 59 lidí v exekuci. Podíl osob v exekuci je přes 40 procent, což je nejvíce v okrese. V Bílině, kde žije 14 500 lidí starších 15 let, je na 3 500 exekučních příkazů. V Krupce je k trvalému pobytu přihlášeno téměř 11 tisíc lidí, kteří už dovršili 15 let a mají povinný občanský průkaz. 2 000 lidí v Krupce má exekuci. Ze všech obyvatel v Teplicích, kterým už bylo 15 let, je kvůli exekucím zadluženo 18 procent lidí.