Panelák vdov. Jako takový vnímal dům v Trnovanech, kde žije, rodák z Teplic Robert Zauer. Jedné z vdov, paní Aničce, začal se svým partnerem pomáhat s mobilem nebo televizí. Pak jí třeba společně přivezli houby z lesa. Za to se jim odvděčila bábovkou. Loni bohužel astmatička Anička po jednom ze záchvatů i přes pokusy o oživení zemřela.

I tento životní zážitek v Robertovi nastartoval potřebu zabývat se osamocenými lidmi, které kolem sebe denně vídá. „Samota se moc neřeší. Člověk vidí osamělé seniory, ale i single lidi už i v naší generaci,“ říká 39letý muž.

Obklopuje se lidmi

On sám se prý osamělý cítil nanejvýš na střední škole. Pak už dělal všechno pro to, aby byl spíš lidmi obklopený. Tak je tomu i teď. Má kolem sebe nejen dvě spoluzakladatelky spolku Spolu proti samotě Kláru Kotzovou a Michaelu Chytrou Janečkovou, ale i řadu dobrovolníků z Teplic. Společně začali v létě pořádat úspěšné pikniky ve zdejší zámecké zahradě. Teď ve výzvě Spolu na Vánoce vybízejí lidi, aby se vymanili z konzumního šílenství a soustředili se na to, co je na svátcích nejdůležitější: sounáležitost.

Robert není v pohledu na naši schopnost vnímat samotu druhých a pomoct jim z ní ven úplný pesimista. „Není to zdaleka tak hrozné, jak to vypadá. Řada lidí si mezi sebou pomáhá, sousedé se o sebe starají. Hodně lidí dává na štědrovečerní stůl o talíř navíc. Ale pořád to může být ještě o hodně lepší,“ je přesvědčen fotograf z Teplic. Žádný návod ale od iniciátora výzvy nečekejte. „Ať to každý udělá po svém. Pokud někdo cítí, že může být na Vánoce v širším rodinném kruhu než obvykle, ať to udělá. Pokud má osamoceného souseda, ať ho pozve k sobě. Ať o sobě lidé zjišťují víc. Ať nejsou vztahy mezi lidmi tak anonymní,“ přeje si Robert.

Iniciativa se liší od předvánočních kampaní, které asi znáte. „V Ježíškových vnoučatech jde většinou o materiální věci, to samé v Krabici od bot, dál existují různé sbírky. My chceme pomáhat nemateriálně, pouze lidskou silou. To je často hodnotnější,“ míní Robert.

Podle něj jde na severu Čech o unikum mezi dobročinnými iniciativami. „První, co jsem řešil, bylo, jestli neobjevujeme Ameriku,“ tvrdí. „Naše výhoda a také neobvyklost je, že naše cílová skupina se může stát pomáhající skupinou. Z leckterého osamělého člověka totiž můžeme udělat dobrovolníka, který pomůže zase někomu jinému,“ dodává fotograf.

Za kulturou a na kafe

Už teď spolek s řadou dobrovolníků spolupracuje. Například s další Tepličankou, Petrou Cmíralovou Dolejšovou. Ta bere lidi, kteří se cítí být sami, ven za kulturou a pak na kafe, aby si o zážitku společně popovídali. Naposledy byli v muzeu na vernisáži výstavy, teď se chystají do kina.

„Přišli lidé různého věku. Byla mezi nimi například cizinka, která sice umí perfektně česky, ale ještě si tu nenašla přátele. Další byl důchodce, který skvěle funguje s rodinou, ale kromě ní kolem sebe nikoho nemá,“ popsala Petra s tím, že všichni společné setkání přivítali, protože sami by si na výpravě za kulturou připadali nepatřičně.

K podobné aktivitě neměla Petra daleko. „Jsem osobní koučka. Pracuji podobně jako psycholog, povídám si s lidmi. Chodí za mnou děti, sportovci, ale i dospělí, kteří hledají podporu. V minulosti jsem pracovala i s lidmi v nouzi jako zkrachovalí podnikatelé nebo lidé bez domova,“ vysvětluje dobrovolnice.

Nejdřív se byla podívat na jeden z pikniků, se kterými spolek začal v létě. „Říkala jsem si, proč nepřispět troškou do mlýna. S manželem jsme hodně cestovali. Byli jsme i v Austrálii, ta je velmi prokomunitní. Tady dělat něco nezištně pro své okolí spíš chybí,“ dodává maminka 14měsíčního chlapečka s tím, že doufá, že pro něj bude v pomoci druhým vzorem.

Organizace Spolu proti samotě se zaměřuje také na propojování osamocených lidí s už existujícími zájmovými skupinami. „Jestli někdo chodí rád na výlety a kvůli své samotě ztratil odvahu nebo motivaci někam jít, rádi ho propojíme třeba s turistickým klubem a pomůžeme mu znovu začít,“ nabízí pomocnou ruku Robert.

Připomněl, že pospolitost je důležitá i pro zdraví. Vědecké studie totiž přirovnávají rizika dlouhodobého osamocení k podobným rizikům, jaké má kouření 15 cigaret denně. Přitom skoro třetina lidí v zemi podle něj žije v jednočlenných domácnostech. A i kvůli sociálním sítím a uzavíráním se do sociálních bublin osamocených lidí stále přibývá.

Zakladatel zapsaného spolku Spolu proti samotě, 39letý Robert Zauer, je rodilý Tepličan. Vystudoval tu střední průmyslovou školu, ve studiu pokračoval na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. L. a završil ho na dálku průpravou ve fotografii v Děčíně. Především svatební a rodinnou fotografií se živí už deset let, ateliér má nedaleko Benešova náměstí v Teplicích, kde má sídlo i zapsaný spolek Spolu proti samotě. Pokud patříte k osamoceným lidem a potřebujete pomoc, nebo naopak chcete vy sami pomáhat osamoceným lidem, napište na e-mail info@spoluprotisamote.cz. A jestli chcete dobročinné organizaci přispět na provozní náklady, tady je číslo jejího transparentního účtu: 2701658859/2010