Poslední rozloučení s nejvýznamnější teplickou osobností posledního čtvrtstoletí proběhlo v dalších dnech v Krušnohorském divadle v Teplicích, kde byla pro veřejnost vystavena rakev s jeho ostatky zahalená českou státní vlajkou a s čestnou vojenskou stráží. Téhož dne odpoledne proběhlo v pražském Rudolfinu uzavřené pietní shromáždění k uctění Kuberovy památky. Vedení Teplic si roční výročí připomene ve středu 20. ledna dopoledne v Krupské ulici. Větší vzpomínku, která bude Kuberu v Teplicích připomínat nejen současným obyvatelům Teplic, ale i pro další generace, chystá radnice až na den jeho nedožitých 74. narozenin, na úterý 16. února 2021. Co to bude, si vedení města zatím ponechává jako překvapení.

Lékařskou příčinou Kuberovy smrti byl infarkt. Rodina ale označila za příčinu především politický nátlak spojený s nechtěnou cestou na Tchaj-wan. Jaroslav Kubera ale do poslední chvíle, jak u něj bylo zvykem, neustoupil. I když se mu to nakonec stalo nejspíše osudným. Úmysl navštívit Tchaj-wan na úkor Číny oznámil už v roce 2019. Sklidil za to kritiku od čínské diplomacie i prezidenta Miloše Zemana, podle něhož cesta není v ekonomickém zájmu ČR. Číňané dokonce plánovanou cestu označili za porušení prohlášení o navázání strategického partnerství, které prezident Zeman podepsal při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze v roce 2016.

V důsledku toho také Čína varovala vedení České republiky, aby Kuberovi v cestě zabránilo. Čínská ambasáda na přelomu roku 2019/2020 předala Hradu dopis, v němž komunistický režim vyhrožuje, že pokud cestu uskuteční, potrestá Kuberu i české firmy podnikající v Číně. Kancelář prezidenta hrozby podpořila vlastním přípisem, dopis předala Kuberovi v polovině ledna na novoročním obědě.

To, že se v souvislosti s plánovanou cestou něco okolo Jaroslava Kubery děje, tušila celá jeho rodina, přestože to před ní tajil. „Táta se to snažil na sobě nedávat znát, ale bylo na něm hodně vidět, že má kvůli něčemu velké starosti,“ sdělila krátce po Kuberově smrti Deníku dcera Vendula. Uvedený dopis rodina našla doma až po jeho náhlém úmrtí, pečlivě schovaný v jeho kanceláři.

„Měl ho před námi dobře ukrytý mezi papíry. Nechtěl, abychom o tom věděli. I tak jsme ale měli strach,“ vzpomíná dcera. Tři dny před osudným infarktem v lednu měl Kubera schůzku s Číňany. Pak to šlo už velmi rychle. „Od té doby s námi skoro nemluvil. Nevěděli jsme vůbec proč. S odstupem času to už ale víme. Co ho trápilo, a před čím se nás snažil ochránit,“ zmínila v únoru v exkluzivním rozhovoru pro Deník se slzami v očích Vendula (Kuberová) Vinšová.

Do dění v loňském roce se Kuberova dcera vrátila ve shrnutí, které zveřejnila aktuálně na svém facebookovém profilu nazvaném Cestou Jaroslava Kubery. „Ve svých myšlenkách a vzpomínkách se každičký den vracím k tátovi. K jeho smyslu pro humor, moudrosti, předvídavosti a stále víc a víc jsem přesvědčena o tom, že tušil, ať vědomě nebo nevědomě, co nás čeká,“ píše. „Nicméně stalo se. Snad ještě horší je ale to, co přišlo pak, po tátově smrti. Jedno absurdní rozhodnutí začalo střídat druhé, až nás dovedlo k nejabsurdnější dokonalosti, která, doufejme, nebude již trvat dlouho. Vždycky, když si myslíme, že větší nesmysl už nemůžeme čekat, zjistíme, že můžeme. Rok, který odstartovala tátova smrt, nám dodal odvahu, rozhodnost, svébytnost, chuť něco udělat, nemlčet, bojovat, a žít,“ napsala ve vzpomínkách s odkazem na svůj vzor, za který považovala svého tatínka, Vendula Vinšová.