Zbyňka Šmída z Teplic srpnové události postihly v učňovských letech. „Bylo mi tehdy patnáct let. Připadalo mi to jako divná doba. Ulicemi z ničeho nic jezdily tanky, nevěděl jsem proč. Až teprve z rádia jsem pak slyšel, co se děje. Pamatuji si, že jsem o pár dnů později dojížděl do učení do sousedního Mostu, ale tam se stávkovalo. Až postupem času jsem vše pořádně pochopil,“ vytahuje ze vzpomínek Zbyněk z Teplic.

Jak podotýká, v daný okamžik to pro něj bylo něco nového a nečekaného. Teprve až s postupem věku u něj srpnové události roku 1968 získávaly čím dál více na významu.

Jiřího Duška události srpnových dnů před 50 lety zastihly na ranní směně v chudeřických sklárnách. „Byla to docela sranda. Všechny mé pracovnice, když se dozvěděly, co se děje, tak rychle utekly domů nakoupit zásoby mouky a cukru. Já jsem tam zůstal sám se směnovým mistrem Míšou Udatným. Seděli jsme tam u stolu a diskutovali nad tím, jaký asi bude další politický vývoj,“ vypráví 74letý moderátor z Teplic.

Přitom dobře věděl, co udělá. K celé situaci následně zvolil svůj osobitý protest. 10 dní poté, 1. září 1968, založil v Teplicích Pop Music Fan Club. „Už podle svého názvu příliš nepropagoval častušky ani budovatelské písně. Což mi ale také o pár let později "soudruzi" pěkně sečetli,“ říká s úsměvem v obličeji teplický patriot.

Na světě v době osudového srpna 1968 nebyl ještě dnes třicetiletý Michal Hakl. O tom, co se tehdy dělo má ale dobrý přehled z vyprávění svého dědečka, který se v Teplicích angažoval v kulturním dění. S tím, co se událo, nesouhlasil, a proto se občas zapojoval do rebelských aktivit.

„Popisoval mi třeba příhodu, jak „kdosi“ v Trnovanech u Červeného kostela připoutal z recese tank ke stromu. Omotali ho velkými řetězy a přivázali k velkému kaštanu tak, že s ním nikdo nemohl hnout. Byla to právě reakce na to, co se dělo,“ vybírá z vyprávění svého dědy Michal Hakl.

„Vím, že to nebyla tehdy příliš velká legrace, ale kromě této úsměvné historiky jsem slyšel také o tom, jak lidé tehdy schválně otáčeli ukazatele směru, a tanky pak bloudily a jely jinam než měly. Některé prý skončily přímo v dolech,“ přidává z vyprávění nad černobílými fotkami od dědy 30letý Michal z Teplic.

Jak šel čas…Rok 1968 znamenal na Teplicku, stejně jako v celé republice, dobu uvolnění, svobodu slova, otevření se světu. V dubnu do Teplic zavítala na cestě z Bruselu, Lipska, New Yorku, Janova, Jakarty a Poznaně velká módní přehlídka montrealských modelů.
Pracovníci teplických restaurací jeli získávat zahraniční zkušenosti do restaurací v Dippoldiswalde, v Magdeburku a v rakouském Salcburku. 10. srpna zavítal do Alejní ulice v Teplicích nejmodernější italský lunapark. Velký rozruch způsobil do té doby nevídaný fakt – v Teplicích se provozoval striptýz. 20. srpna před 50 lety si lidé, tehdy ještě nic netušící, užívali poslední den svobody před dvacetiletou dobou temna „spřátelené“ země. V noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhla na území Teplic vojenská technika a tanky „spojenců“. Sovětská vojska překročila státní hranice v prostoru Cínovec – Moldava a přes Dubí vpadla ještě v průběhu noci k nám do Teplic.