Další z titulů ústeckého nakladatelství AOS Publishing z pera J. Duffacka vypráví o pokladech hlubin a lodích skrytých po ztroskotání na mořském dně. Ztracené lodě ale popisují i osudy dvou mužů ze severu Čech.

Jedním z nich je Gustav Brosch (Brož) z Chomutova, který se v hodnosti poručíka řadové lodě zúčastnil výpravy na severní pól. Té velel slavný Julius von Payer, který se narodil 2. září 1842 v Teplicích - Šanově.

„Prošel krev potící cestou bývalé c. k. monarchie, aby se zaskvěl jako jeden z obdivuhodné plejády polárních badatelů, ale zároveň i jako malíř polárních událostí a drsných polárních scén. Byl dobrým kartografem i alpinistou," píše o Payerovi Duffack.

HLEDÁNÍ CESTY

V roce 1869 se Julius von Payer účastnil druhé německé polární výpravy u východního pobřeží Grónska, které velel Karl Koldewey. Když se Payer z této výpravy vrátil, bylo mu pouze 28 let a měl celý život před sebou. V sedmdesátých letech 19. století spojil svůj osud s Carlem Weyprechtem, pozdějším otcem a zakladatelem systematického polárního bádání v obou polárních oblastech naší planety, na což se často a neprávem zapomíná, protože na nejvyšší piedestal nekritičtí autoři vynášejí především zásluhy anglosaských a ruských badatelů a cestovatelů.

Julius von PayerHorolezec, polárník, kartograf a malíř. Narodil se 2. září 1842 v Šanově (dnes část Teplic), v domě U Jitřenky v ulici U Hadích lázní. Jeho otec Franz Anton Rudolf Payer byl důstojníkem v penzi. Julius se stal také důstojníkem. Za prusko-rakouské války se vyznamenal v bitvě u Custozzy (1866).

Roku 1871 podnikli Payer s Weyprechtem průzkumnou plavbu pouze na padesátitunové lodici Isbjőrn (Lední medvěd).

Payer byl po návratu pověřen velením první rakouskouherské severopolární expedice. Byla to velká čest a sláva. Téměř čtvrt miliónu zlatých bylo získaných veřejnou sbírkou a výraznou finanční injekci poskytl výpravě i finanční magnát hrabě Wilczek.

ČESKÁ STOPA V EXPEDICI

„Na palubě nové lodi Admiral Tegethoff bylo 24 mužů a mezi nimi Gustav Brosch (Brož) z Chomutova v hodnosti poručíka řadové lodě, strojník Otto Krisch (Ota Kříž) z Pačlavice u Kroměříže, Eduard Orel z Nového Jičína, plavící se v hodnosti praporčíka válečné lodi a topič Franz Pospischil (František Pospíšil) z Přerova," upozorňuje Duffack na další českou stopu na této výpravě.

„Ostatní pocházeli zejména z Tyrolska, lékařem byl Maďar Julius Kepes. Cílem expedice bylo hledat severovýchodní průchod přes severní pól pomocí Golfského proudu a Karského moře do Beringovy úžiny," dodává.

Bylo to marné. Už začátkem srpna 1872 se loď dostala do nahromaděného ledu. 12. srpna se setkali s lodí Isbjőrn. Na palubě byl i hrabě Wilczek, komodor Streneck, geolog Hofer a Burger.

Posádka lodě, které velel kapitán Kjelssen, pro jistotu složila na jednom z Barentsových ostrůvků u břehů Nové země v blízkosti Nassavského mysu železnou zásobu potravin v podobě jedné tuny žitného chleba a půl tuny masa.

Ale již 22. srpna 1872 si můžeme v Payerově deníku přečíst: „Byl to osudný den. Ledová hradba postoupila až k nám a docela nás uzavřela. Volnou vodu jsme neviděli, ale od této chvíle jsme byli odsouzeni stát se bezmocnou hračkou ledové masy. Nevěděli jsme, že naše loď už nikdy nesplní svůj úkol, že všechny naděje jsou zničeny, že už nejsme objeviteli, ale velkými zajatci ledu."

Dvousetdvacetitunový Admiral Tegethoff s malým parním motorem (100 HP) ustrnul v nekonečných pustinách severu jako princ v pohádce. Během předlouhé polární noci udělali vše pro to, aby nedošlo k nejhoršímu potopení lodi. Především povynášeli na led zásoby, čluny, materiál.

CÍSAŘŮV OSTROV A TEPLICKÁ ZÁTOKA

Lovili medvědy a trpělivě čekali na zlepšení situace. Ta se vylepšila 16. února 1873, kdy se ukázalo první slunce. Ale nakrátko. Každý doufal, že divoký led nerozdrtí loď. 30. srpna polárníci uviděli, že ve vzdálenosti asi 15 námořních mil z nekonečné běloby ostře vystupují obrysy neznámé země.

„Přestože nás doma už pokládali za pohřešované, my jsme šťastní a věšíme zástavy na všechny stěžně lodě. Nově objevené zemi dávám název Země císaře Františka Josefa, na počest našeho panovníka," píše Payer.

I když je Payerova mapa souostroví dost nepřesná, nacházíme na ní například Teplickou zátoku, Wilczekovu zemi, Stoličkové ostrůvky, Šanovský ostrov, Brněnský mys a množství jiných pojmenování.