V kontextu těchto debat je zajímavá stať v armádním časopisu Vojenské rozhledy č.4 z roku 2013 od Miroslava Mareše: „Ozbrojené síly a etnické nepokoje ve střední Evropě".

Pokřivený pohled

Politolog Zbořil k tomu uvedl: „Autor píše, že v souvislosti s nedávnými etnickými nepokoji na území České republiky se objevily i úvahy o nasazení armády v rizikových oblastech se silnou romskou menšinou, respektive v sociálně vyloučených lokalitách. Tyto úvodní věty článku jsou zavádějící. Nejedná se o etnické nepokoje, to je pokřivený pohled.

Šlo vždy o reakce na kriminální chování. Například policie jasně prokázala vztah mezi kriminalitou a protesty na Šluknovsku. Kriminální jednání mělo i sociální pozadí," uvedl Zbořil.

V působnosti obvodního oddělení Šluknov od pololetí roku 2007 trestná činnost stoupla do pololetí roku 2011 na 224 procent.

Připomenul tím událost z 21. srpna 2011, kdy kolem 5. hodiny zaútočila v Rumburku skupina Romů na několik mladíků a surově je zbila. Ozývaly se při tom rasistické nadávky. Napětí způsobené zvýšenou kriminalitou ve spojení s brutálním útokem, bylo impulzem k protestům nespokojených obyvatel regionu.

„Hovořit o etnických nepokojích je zavádějící. Jde o reakci na netolerantní a kriminální jednání. Čili již na začátku úvahy na téma Ozbrojené síly a etnické nepokoje ve střední Evropě se objevila zásadní chyba," uvedl Zbořil.

Marešův článek byl zpracován v rámci projektu „Soudobé výzvy demokracii ve středovýchodní Evropě" financovaného z podpory Grantové agentury ČR.

Zkušenosti z ciziny

Mareš v článku uvádí, že armáda se podílí na eliminaci násilí a nepokojů v řadě zemí. V Evropě je známé dlouhodobé nasazení britské armády pro zvládnutí násilí mezi katolickými republikány a protestantskými loajalisty v Severním Irsku. Šlo o nábožensko politický problém, ne etnický.

Požadavky na nasazení armády se objevily ve Francii třeba v průběhu imigrantských nepokojů na předměstích Paříže a dalších francouzských měst v roce 2005, nicméně byly odmítnuty. Zvládnutí situace četnictvem mělo symbolický význam. Nasazení vojska by zdůraznilo závažnost nepokojů a vyslalo by negativní signál obyvatelstvu.

Podle Mareše naopak při nepokojích na Slovensku v roce 2004 byly nasazeny vojenské síly k asistenčním úkolům, jako například pomoc slovenské policii. V několika východoslovenských městech a obcích tehdy došlo k rabování obchodů. Podnětem pro nepokoje se stalo snížení sociálních dávek. Nepokoje byly podle některých spekulací iniciovány romskými lichvářskými gangy, které se obávaly ztráty příjmů.

Slovenská vláda poslala do akce silné policejní složky doplněné o tisíc vojáků. Jednalo se o profesionály i vojáky vykonávající povinnou vojenskou službu. Situaci se podařilo v průběhu několika dní zvládnout.

Výzva ze severu

Po nepokojích v severních Čechách v roce 2011 se objevily požadavky na nasazení armády do krizových regionů pro potlačení kriminality. Například i od senátora Jaroslava Doubravy, uvedl Mareš.

„Když nebyla státní správa schopna zajistit klid a pořádek a nepřizpůsobiví se dopouštěli stále větších excesů, požádal jsem o vyslání armádních jednotek na ochranu obyvatelstva jako signál toho, že státní správa selhává. Chtěl jsem tím docílit, aby se konečně státní orgány rozhýbaly a začaly problémy skutečně řešit," vzpomíná senátor Doubrava.

Dodal, že do značné míry jde o sociální problém. Bez snížení nezaměstnanosti nelze problémy v lokalitách se sociálně slabšími rodinami účinně řešit.

Armády v akci

Proti obyvatelstvu byla u nás armáda nasazena jenom v Plzni při demonstracích po měnové reformě v roce 1953 a při demonstracích 21. srpna v roce 1969. Naopak se podařilo zamezit jejímu nasazení v listopadu 1989, napsal Mareš.

Dále uvedl, že „ …do řešení etnických nepokojů se zapojili vojáci základní služby v rámci vojsk ministerstva vnitra a Pohraniční stráže, nikoliv Československé armády.

V souvislosti s útoky skinheads a punkerů na Romy v severních Čechách a romských protireakcích, včetně vytváření domobran, vyhlásil 23. 4. 1990 ministr vnitra ČSFR mimořádnou bezpečnostní akci. Ministr vyčlenil 150 vojáků základní služby z útvarů Správy vojsk ministerstva vnitra k posílení pořádkové služby a 150 příslušníků Pohraniční stráže do policejní zálohy. Dalšími 85 vojáky byla posílena noční hlídková služba na území Prahy."

Současná česká armáda může být též využita, pokud síly policie nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti.

Scénáře existují

Podle Mareše byly zpracovány v roce 2004 scénáře možností armádního zásahu.

Podle scénářů může být postupně vyčleněno až 10 260 vojáků včetně záloh, a navíc asi 950 příslušníků Vězeňské služby.

„Etnické nepokoje by bylo možné podřadit alespoň zčásti pod scénáře narušování zákonnosti velkého rozsahu (terorismus, velká kriminalita, ohrožení demokratických základů státu), anebo migrační vlny velkého rozsahu," uvádí Mareš.

Extremisté na severu nebodovali

Zbořil zdůrazňuje, že je nutné rozlišovat příčiny nespokojenosti v regionu a motivy následných protestů. Prvotní spontánní reakce obyvatelstva po závažném incidentu jsou totiž potom udržovány a podporovány extremisty, kteří se chtějí zviditelnit.

Paradoxní je, že extremisté svými akcemi působí zcela protikladně. Dalšími protesty prodlužují dobu, po kterou je událost mediálně přitažlivá a o to více nutí oficiální orgány jednat, což je pozitivní důsledek. Zároveň roste i negativní důsledek: Extremisté znehodnocují kritické hlasy občanů svým přepjatým chováním.

Extrémně jednající lidé z prodlužování protestů prospěch stejně nemají. Dělnická strana (DSSS) si tím vstup do sněmovny nevybojovala.

Etnické nepokoje? Nesmysl

Zbořil: Nemalujme čerta na zeď. Pokud došlo k protestům proti kriminálním útokům, protesty nebyly etnicky zaměřené. Při hodnocení problémů jsme si ještě nezvykli, že pokud skupina útočníků či zlodějů patří mezi osoby z jedné etnické skupiny, nejde o nic jiného než o trestnou činnost účelové skupiny. Pokud v zahraničí zasahuje policie proti irským, albánským, portorikánským či jiným gangům, nejde o etnický problém. Společným jmenovatelem je spolupráce pachatelů: Mají společné rodinné, klanové a jazykové vazby, stejné nazírání na okolí, žijí ve stejných podmínkách. Komunikují spolu více než s okolím. Když dojde k incidentu, jejich chování vychází z faktu, že ve skupině (smečce) vzájemně posilují svoji odvahu, agresivitu, jsou troufalejší. Myslí si, že ulice je jejich. Základem jsou sociální vazby mezi nimi. Etnické hledisko v protestech proti kriminalitě nehledejme.