Jeden z nejhezčích dnů svého života měla mít na jaře Milada Dvořáková z Teplic. Po tříletém vztahu se svým partnerem Lukášem si naplánovala svatbu na duben. Přišel ale koronavirus a s ním spojená omezení. „Deset lidí na obřadu, zavřené hranice, nefungovaly restaurace a k tomu všemu se musely nosit roušky. Co jsme asi tak mohli dělat?“ směje se dnes s odstupem času. „Takže jsme to po vzájemné dohodě s partnerem odložili. Můj zájem si ho vzít stále trvá. 'Ano' si řekneme ale až příští rok, teď už je většina atraktivních termínů obsazených,“ dodává mladá žena.

Nebyla jediná. Podobně jako ona i řada dalších lidí na jaře řešila, zda se jejich naplánovaná svatba vůbec uskuteční. Kvůli opatřením proti šíření koronaviru muselo například v Bílině v období od března do května svatbu odřeknout 6 párů.

„Někdo si rovnou datum přeložil, jiní termín zrušili s tím, že se znova ozvou, až se situace uklidní,“ uvádí Martina Tučková z bílinské matriky. Podle ní mají během roku v kalendáři zapsaných přibližně 50 svateb. Letošek ale bude nejspíše početně slabší. Nicméně teď už zase fungují na plné obrátky. „Už v květnu se to začalo zlepšovat. Červen byl ještě lepší, to jsme měli 10 obřadů,“ dodává Tučková.

Jarní koronavirová pandemie zastavila práci Svatebnímu salónu Siré v Bílině. „Deset zákaznic mi zrušilo nasmlouvané termíny,“ líčí majitelka Simona Čermáková. „Zazvonil telefon a já škrtala v kalendáři,“ přibližuje situaci. „Jako důvody lidé uváděli to, že jim například nemohou přijet pozvaní hosté ze zahraničí. Nebo třeba, že velkou svatbu není kde udělat,“ podotýká. Svatební salón si otevřela na konci loňského roku a letošní sezona je pro ni první zatěžkávací zkouškou. „Teď už se zase rozjíždíme. Snad to bude už dobré,“ doufá bílinská podnikatelka.

Velký zájem o svatební hostiny potvrdil Ondřej Bula, který provozuje restauraci Krušnohorský dvůr na Cínovci. „Letní víkendy už máme všechny našlapané. Tím, jak byla na jaře stopka, jsme museli přesouvat nasmlouvané termíny,“ říká.

Některé páry svatby odkládají dál, i když se opatření už značně uvolnila. „Nějak nám na to nezbyly peníze. Ty, které jsme měli s přítelem na straně, jsme museli použít v době, kdy jsme nemohli pracovat a zůstali jsme kvůli koronaviru doma. Svatbu budeme mít až příští rok,“ popisuje Romana Procházková, která pracuje v pohostinství.

Celoplošná karanténa jí ale touhu po společném životě neohrozila. „Tím, že jsme byli mnohem více spolu doma, náš vztah ještě stmelilo. Museli jsme vyřešit několik krizových situací, což ukázalo, že to společně zvládneme. Razítko pro nás důležité není, ale budu hrdá, že mohu nosit přítelovo příjmení,“ uzavírá.