„Už třetím rokem pracuji jako učitelka v přípravném ročníku na Základní škole v Nebušicích, kde se snažím do dětí vtělit trošku toho estetického cítění a malířského umu. Snad se to daří, buď ve třídě nebo v keramickém kroužku, který vedu,“ říká Jana Delgerová, jejíž jméno je momentálně spojováno s Českým porcelánem v Dubí, přesněji s výročními talíři. Vyhrála výběrové řízení na pětici talířů, z nichž čtvrtýv pořadí je na světě a dělá radost zejména sběratelům porcelánu.

„Inspiraci jsem čerpala opět v českých tradicích, které se vážou k Vánocům a období okolo nich. To se objevuje i na předešlých návrzích. Hudba, koledy a zpívání je spjato s těmito svátky neodmyslitelně, takže téma nemohlo chybět ve ztvárnění. Na návrhu můžete vidět malou dívenku notující melodii s ptáčkem, kdy u nohou děvčátka spokojeně dříme kočka. Ta ostatně v této době klidu a míru nemá chuť si ptáčka ulovit.“

Rozezpívaný talíř vyvolává v těch, kteří ho vidí, příjemnou náladu. Jak Vy a muzicírování?
Jé, to je dobrá otázka! Jsem přesně to dítko, kterému ve škole učitelka hudební výchovy radila raději nezpívat. Později jsem si cestu ke zpívání našla při táborových ohních a setkávání se s kamarády u kytary. Dokonce jsem se pustila do hry na klavír a flétnu – a ono to šlo. Takže má paní učitelka asi tenkrát neměla pravdu. Hudbu poslouchám velmi ráda, občas navštívím koncert, ze kterého lze čerpat velmi dlouho.

Výroční talíř.

Všechny výroční talíře jsou plné vánoční pohody, dětských tváří. Zůstanete tomu věrná i v příštím roce, kdy představíte pátý z Vašich návrhů, kdy půjde o talíř s prolamem a zlatem?
Nad tématem závěrečného talíře si již dlouho lámu hlavu. Měl by završit a uzavřít mou sérii, také bych chtěla, aby zároveň nesl jakési poselství. Provedení se zlatem tomu pak dodá jiskru a záři. Nechám si tedy ještě čas k tomu, aby se nápad sám zrodil v mé hlavě a mé ruce jej pak převedly do realizace. Vánoční tématika je tak často zobrazovaná v různých stylech a technikách, že je těžké najít soulad motivu a techniky, jakou je právě malba kobaltem. Zároveň v současném globálním mixu tradic a prolínání zvyků je nutné připomenout tradiční české pojetí svátků, aby děti dále chtěly psát dopisy Ježíškovi a nečekaly, co jim ráno po Štědrém večeru nadělí Santa Claus.

Jste doslova rodinou umělců. Váš manžel je výtvarník, úspěšné děti jdou ve Vašich šlépějích. Nepustíte se do nějakého společného díla?
Rádi bychom s manželem uspořádali výstavu, od konce prázdnin jsme ve fázi domlouvání výstavních prostor a termínu, výsledek se tedy teprve vyvine. Nedávno jsme se vrátili z dovolené v jižní Francii, kde jsme čerpali inspiraci u kolegyně z dubského sympozia Jany Mašíkové. Procestovali jsme s ní kus země, v nádherně zbarvených podzimních barvách, především pole vinic lemovaných cypřiši, starobylé stavby na skalnatých útesech, které známe z jejích obrazů, se náhle před námi zobrazovaly reálně. Byly jsme tím místem natolik uchváceni, že se některé scenérie promítnou i do naší tvorby coby vzpomínka na dovolenou.

Libuše Maxová