„Všimněte si Prahy, jak je celá počmáraná. V Teplicích v tak velkém rozsahu nic podobného neuvidíte,“ právem se chlubí primátor Jaroslav Kubera. Přiznává však, že nějací „blbečci,“ dle slovníku graffiti „toys “ neboli hračičkové, nezkušení writers s mizernou technikou, se najdou vždycky. „V poslední době stříkají speciálně na rozvaděče O2. Ani to není tag, co po sobě zanechají. Prostě jenom nějaký stříkanec,“ stěžuje si primátor.

City of graffiti

Jak uvádí časopis Traffic, Teplice – city graffiti Stylez (L. Horák, 2005), první tagy (podpisy) a piecy (výtvory) se v Teplicích objevily už v roce 1991 a jsou spojeny se jménem CAMEL (ZONE). Pozdějí se k němu přidali tepličtí RAZ One (R.I.P.2005) a HEAR a s nimi ústecký SAKE. Ten spolu s Camelem pod taktovkou North Hard Core crew (NHC) zásadním způsobem ovlivnil graffiti scénu nejen v Teplicích, ale v severních Čechách vůbec. Po roce 1996 vznikly nové „crews“ (party) TSB, TFX a TFA ve složení Anes, Demon, Frisco a Mor. Ten však zanedlouho malování zanechal.

Graffiti: svébytná kultura

Lidé si na osobité malby a malůvky sprejerů na „legálech“ časem zvykli. Neboť graffiti je nejen osobitý výtvarný názor dnes už druhé generace mladých mužů. Zároveň, stejně jako třeba hip hop či jízda na inline bruslích nebo skatu, vyjadřuje určitý životní styl. Řečeno slovy klasika, může se nám to líbit a nemusí. To je ale také to jediné, co s tím můžeme dělat.

Graffiti: jak šel čas

Pro informaci opět sáhněme do časopisu Traffic. V Teplicích s přibývajícími legálními plochami rostla kvalita produkce sprejerů i příliv nových crew: TSW (Cooker, Alien), DEA (Iwok, Done, Dar, Poem), Ak… (Etyen, Perlla) nebo DSP (Kano/Emit/Timer, Moca, Kast). Většina z nich malování brzy zanechala. V posledních třech létech v Teplicích aktivně malují Camo s Clonem/Ones (Walecz production), Anes, Demon, Frisco (TfaOba2) a teplicko ústecká formace TAX cres s Timerem a ústeckým Laekem. Novou vlnu představují WOE crew (Pose, Sifor, Venir, Clank a další).

Mimochodem, Camo alias Kamil Vacek, byl prvním „oficiálním“ sprejerem, jemuž město odsouhlasilo jím vybranou plochu k malbě a přispělo mu na barvy. Dnes jednatřicetiletý muž se profesionálně zabývá reklamou a čas od času přijme pozvání k besedě se středoškoláky.

Graffiti: svět sám pro sebe

Kvalitní barny na jednu stěnu vyjdou dle velikosti plochy na 1 až 3 tisíce korun. „A pak ji nějaký toy jen tak ze srandy přejede sprejem za padesát korun,“ zlobí se Demon. .„Do toho přišly filmy Whole train a Gympl, které graffiti propagují. Mladí by to rádi dělali stejně, rádi by čmárali po hodně frekventovaných místech, ale do ulic v noci se bojí, aby je nechytili policajti. Tak se jim hodí legály. Připadají si in,“ dodává Frisco.

Zpočátku se on a jeho kolegové snažili s novými „writers“ domluvit. Dnes však stále častěji na malování rezignují a dokonce se obávají, aby město povolené plochy nakonec nezakázalo.

V současné době jich je v Teplicích 13. K nejznámějším patří „legály“ v Alejní ulici u průchodu do Jateční, na Nové Vsi, v Sobědruhách a průchody u panelových domů v Trnovanech. Jednou za dva roky přijde některý ze zájemců na radnici a navrhne nový „legál.“ Město ho po schválení zařadí mezi tak zvané „walls of fame,“ na nichž vznikají někdy i kvalitní umělecká díla.