Za svůj dosavadní největší dárek k narozeninám ji považuje Markéta Míková, která právě 17. listopadu 1989 oslavila svůj první rok života. Revoluční dny na severu Čech v té době sice příliš nevnímala, protože je s dudlíkem v puse prožívala v kočárku, nicméně o tom, co se dělo, dobře ví z vyprávění od rodičů.

„Popisovali mi, jak lidé demonstrovali kvůli zlepšení ovzduší. Také mi říkali, že se mnou jednou odjeli na prodloužený víkend, a když jsme se vrátili, bylo všechno jinak,“ zmiňuje žena z Teplic.

Kromě svobody, která rozhýbala města napříč republikou, je symbolem sametové revoluce pro Teplice změna ovzduší. Do osudného roku 1989 to byla stále stejná písnička. Smogové inverze se na severu Čech opakovaly každý rok, trvaly celou zimu nepřetržitě už od poloviny října. Lidem se nedoporučovalo větrat. Žlutošedá mlha byla tak hustá, že skrze ni nebylo vidět na deset metrů. Navíc byla nepříjemně cítit sírou z komínů továren. Lidé byli nespokojení. V listopadu před 30 lety se to zlomilo. Vyšli do ulic a chtěli konečně změnu. První tři ekologické demonstrace proběhly 11., 12. a 13. listopadu. Za největšího organizátora protestů tehdy Státní bezpečnost označila mladého muže, který si říkal Oněgin. V té době 16letý učeň Zbyšek Jindra začal vylepovat po městě plakáty, které vyzývaly k protestům. Tehdejší skupina rebelů se měla scházet v hospodě U Ptáčků. Kdo všechno mu pomáhal, oficiální zdroje nezaznamenaly. U výslechu vzal mladík všechno na sebe. „Jako pisatel a rozšiřovatel letáků vyzývajících k protestním shromážděním byl zjištěn čs. občan Zbyšek Jindra, který se k činu doznal,“ píše se v denní situační zprávě StB z listopadu 1989.

Při vyprávění z okruhu jeho známých se jednotlivé pasáže průběhu demonstrací v některých faktech odlišují. Shodují se však v jednom. Studenti, učni a v té době další nespokojení lidé v Teplicích do toho šli naplno a s jasným cílem dosáhnout změny.

Jak to přesně v té době začalo, Oněgin dnes už nikomu neprozradí. Podle informací Deníku koncem roku 1996 zemřel při automobilové nehodě nedaleko Oseku.

Telefonát považovali za vtip

O dění v Teplicích, které předcházelo bojům o svobodu, toho v Praze před 17. listopadem příliš nevěděli. Když po jedné z demonstrací v Teplicích telefonoval jeden z účastníků Jan Saidl do rádia Svobodná Evropa a nabízel jim krátkou zprávu o protismogových událostech v lázeňském městě na severu Čech, nechtěl tomu nikdo na druhé straně aparátu ve zpravodajském centru věřit. „Kontakt jsem získal přes své známé v Praze. Když jsem jim pak do rádia popsal, co se v Teplicích děje, tak to vnímali jako vtip. Stále se mě ptali, zda jsem se nespletl nebo zda si z nich nedělám legraci. Prostě nechtěli uvěřit tomu, že se lidé dokázali postavit režimu také někde jinde než v hlavním městě,“ vzpomínal při 20. výročí listopadu 1989 Jan Saidl, který se po revoluci pohyboval v módním světě.

Na význam listopadu před 30 lety upozorňuje v Teplicích řada akcí už od konce října. Na Benešově náměstí hoří u pamětní desky několik svíček. Připomínají právě osudné demonstrace 11., 12. a 13. listopadu, kterými začal převrat v Teplicích, posléze v Praze a celé republice. Mezi svíčkami je také fotografie Zbyška Jindry alias Oněgina.