Podle soudce Jana Tichého z ústeckého okresního soudu se to týká bagatelních pohledávek v hodnotě kolem tisícikoruny, kde náklady na advokáta činí zhruba sedm tisíc korun. „Dospěli jsme k názoru, že je to založeno na zneužívání institutu náhrady nákladů, tím i zneužívání soudního řízení a advokacie samotné,“ přiblížil soudce.

Společnost Bazcom podala celkem 163 ústavních stížností proti jednotlivým rozsudkům Okresního soudu v Ústí s tím, že soud porušil její právo na soudní ochranu.

Ústavní soud prvních 57 ústavních stížností spojil 15. listopadu 2011 ke společnému projednání a usnesením pod stejnou spisovou značkou z 27. prosince všechny takto spojené ústavní stížností pro neopodstatněnost odmítl.

Předtím však firma Bazcom ústecký okresní soud zahltila podáním 16 tisíc návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, povětšinou proti černým pasažérům, a za každý případ žádala paušální náhradu 6,6 tisíce korun.

Inkasní společnost však s rozhodnutím soudů nesouhlasí. Vymáháním pohledávek ústeckého dopravního podniku prý nejenže nevydělávala, ale prý dokonce prodělala 18 milionů korun. Právní zástupce inkasní společnosti Karel Valdauf pak České televizi řekl, že náklady řízení jsou jediným způsobem jak na vymáhání pohledávek neprodělat.

Podobné inkasní agentury většinou bývají napojené na advokáty nebo je advokáti zakládají. „Zde je ten rozdíl,“ popisoval to soudce Tichý. „Pokud si kvůli vymožení pohledávky najme advokáta dopravní podnik, jsou tyto náklady oprávněné a přiznáme je, protože DP se zabývá dopravou, ne vymáháním dluhů,“ dodal Tichý.

Navíc prý jde u inkasních agentur o velmi jednoduché, typizované úkony podle vzorové žaloby, jež jsou generovány automatizovaně. Nadto v orgánech společnosti Bazcom dokonce v době podávání žaloby usedala osoba s právním vzděláním i oprávněním k výkonu advokacie, takže skutečně nebylo účelné najímat k podávání žalob jiného advokáta.

Ústavní soud s touto argumentací souhlasí, jelikož neplatí, že odměna za zastupování advokátem v civilním řízení je sama o sobě a vždy nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Podle ústavního soudu je prý nutné zdůraznit, že ústavní stížnosti se týkají nízkých, takzvaně bagatelních částek. „Jinak by se na Ústavní soud přenášela běžná agenda přezkumu nákladových výroků, jako by byl nejvyšším nákladovým soudem,“ vysvětlil generální sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek. „Doufám, že i stěžovatel (Bazcom) upustí od podávání obdobných stížností a nezahltí Ústavní soud několika tisíci dalších podání, když nelze předpokládat, že by mohly být posouzeny jinak,“ dodal.