Politik za ním jednou na kurtech na Letné v Teplicích přišel s tím, že potřebuje naučit hrát tenis. Slovo dalo slovo a během několika měsíců se z obou stali velcí přátelé. „Ale tenis opravdu neuměl. Byla to práce ho to naučit. Nakonec se z něj stal dobrý hráč, především na síti,“ směje se Michael Lerch.

Jak jste se seznámili?
Přišel jednou za mnou, abych ho to naučil, že chce vyhrávat zápasy nad svými soupeři z politické branže. Tak jsme začali spolu hrát. Postupně se lepšil a lepšil. Naše spolupráce trvala skoro 15 let.

To za vámi přišel z ničeho nic? Nebo ho někdo přivedl?
Začalo to tím, že tady v Teplicích na Letné měla své zázemí firma Viamont s Řebíčkem, Langrem a spol. z ODS. A on za nimi chodil. Pořádaly se tu velké mejdany. Jednou ho pozvali dokonce na VIP firemní tenisový turnaj, a tím to vlastně začalo. Viamont tady tomu tehdy vládl. Pravda ale také je, že díky Řebíčkovi a jeho kontaktům to tu také dodnes funguje. Hodně toho tady okolo na Letné opravili.

Když Kubera přišel, uměl alespoň trochu hrát? Nebo to byl úplný začátečník?
Neuměl to vůbec. Raketu držel jako váleček na nudle. Neměl žádný odhad.

Jaký byl svěřenec pro trénování?
Měl obrovskou chuť hrát. Bylo málo sobot v roce, které vynechal. Dokonce, když se ze služebních cest vracel až v sobotu ráno, tak šel rovnou na kurty. To i paní Kuberová potvrdila, když jsme spolu mluvili, že to byl fakt velký nadšenec do tenisu. Doma o tom mluvil, že už musí jít, už aby prý byla ta sobota, říkal údajně. Jednou sem s námi na kurty přišel skoro rovnou z městského plesu. Říkal, že se domů jenom zajel osprchovat a převléknout.

Chodil i na turnaje, které se na Letné pořádaly?
Samozřejmě. A chtěl je vyhrávat. Já mu střídal různé soupeře i spoluhráče. Někdy jsem mu dal slabšího, jindy silnějšího. Hodně jsme se toho také nahráli spolu ve dvojici. To jsme většinou vyhrávali. Pak jsem už nechal s ním hrát jiné a radil mu od čáry.

Hráli jste o něco?
Pinkali jsme to tu hlavně o kafe a on ho nikdy nechtěl platit. Na druhou stranu přinesl vždy nějaké ceny do turnajů. Prostě super atmosféra. Vytvořila se tu dobrá parta a on byl její součástí.

Hráli jste dvouhry nebo čtyřhry?
Jedině čtyřhry. Věkový průměr našich kamarádů nedovoloval hrát singly. To už by nikdo neuběhal. Přeci jen tu je řada věkově starších.

Byl Kubera náladový? Pohádal se s vámi někdy?
Nikdy. Tady na tenise hodil všechny svoje pracovní problémy za hlavu, nic tu nechtěl řešit. Pokud mu něco nešlo, tak jsme se domluvili, že toho prostě necháme a půjdeme na to jindy. Sedli jsme v klubovně ke kafíčku, zapálil si to svoje cigárko, pak druhé a třetí, a vše bylo v pohodě. Vyprávěl nám tu špeky ze sněmovny, líčil kdo s kým a co. Ale všechno co se tu říkalo, zase zůstalo mezi námi. Taková byla dohoda.

Když prohrál, uznal, že hrál špatně?
Ale jo, i když to spíše sváděl na své spoluhráče. Třeba na bystřanského starostu pana Vinického, se kterým často hrával. Vytýkal mu, že špatně podával, a proto prohráli, takže prý musí to kafe zaplatit soupeři on. Jarda ho nikdy nechtěl platit. Byl takový šetřílek. To o něm bylo ostatně veřejně známé. Na druhou stranu to byl on, kdo se z dvojice vždy hádal o každý dobrý a špatný míček. Ale vždycky to bylo kamarádské, nikdy jsme tu nepohádali do krve, jak se říká.

Kolik během jednoho svého sobotního tenisu vypil kafí?
Hodně. Třeba i šest za dopoledne. A na počet cigaret se raději ani neptejte. Vždycky, když seděl v křesle a vyprávěl ty svoje historky, tak pálil jednu od druhé.

Mezi novináři kolovala historka, že právě při tenise ztratil Kubera snubní prstýnek. A proto ho prý nenosil. Zmínil se tu o tom někdy?
Také jsem to slyšel. Ale podle mě šlo spíše o jeho výmysl a mediální zajímavost. Nikdy jsme tu s ním žádný prstýnek na kurtu nehledali. A to si pište, že by ho určitě hledal.

Který post mu na kurtu při čtyřhře více vyhovoval?
Rozhodně na síti. Šly mu tzv. voleje. Jakmile mohl, tak do toho praštil. Smeče byla jeho silná stránka. I když to párkrát smetl do sítě, to je taky pravda. To se pak zlobil třeba na sluníčko, které mu prý zaslepilo zrak. Naopak mu nešlo vůbec podání. To se u toho tak divně kroutil. Ale nakonec to vždycky nějak přes tu síť dal.

Chodila se na něj podívat rodina?
Vůbec. Nechtěl to. Zakazoval jim to. Tohle bylo jeho království a tady byl sám mezi svými kamarády. Neměl rád, když na něj někdo jiný koukal.

Měl nějaký vlastní rituál při hře?
Vždycky, když nastupoval na kurt, tak si nechal donést studenou kolu. Bez ní prostě nehrál. Jiní tu pili vodu nebo iontové nápoje a on v pauze jedině kolu. Když jsme mu říkali, že to není zrovna zdravé, tak nad tím mávnul rukou. Naopak se smál. Vždycky nám říkal, že jediné tři věci potřebuje k životu. Kolu, cigáro a kafe.

Kdy tady byl naposledy?
No tu sobotu v lednu, než pak o dva dny později bohužel zemřel. Seděl tu s námi, vtipkoval. I když na něm bylo znát, že není v pohodě. No a pak přišel pro nás obrovský šok, když jsme se to dozvěděli. Nikdo tu tomu nevěřil.

Co ho bude na kurtech připomínat?
Jednak jsme tu založili tradici turnaje na jeho počest. Memoriál Jardy Kubery budeme hrát jednou do roka. Udělali jsme mu také samostatné pietní místo, takže tu je stále s námi. Má tu svůj dres, fotku, ručník i raketu a také nezbytný popelníček a šálek na kávu.

Michael Lerch
• Trenér tenisu
• Právě za ním přišel před 15 lety Jaroslav Kubera, aby ho naučil vyhrávat zápasy na kurtech.
• Na počest zesnulého primátora a senátora Kubery založil na Letné v Teplicích Memoriál Jaroslava Kubery.