Do pražských dnů (17. listopad) zbýval týden. V Teplicích tehdy panoval podzim, který se z hlediska počasí neodlišoval od těch předchozích. Smradlavé inverze. Větrat se nesmělo. Ovzduší bylo prosyceno sírou, dusíky a těžkými kovy. Něco se ale přece jen změnilo. Lidé toho už měli dost, přestali se bát a vyšli do ulic.

Protikomunistická revoluce nezačala v Praze 17. listopadu, ale už o týden před tím v Teplicích. Akorát tehdy ne ještě jako „sametová", ale smogová.

Chceme čistý vzduch

Tehdejší třídenní demonstrace v Teplicích, kdy se lidé v ulicích dožadovali čistého vzduchu, nakonec donutily místní stranické funkcionáře k dialogu s veřejností. V severních Čechách tak nastal průlom tehdejší doby bez ohledu na vývoj v Praze. Lidé se scházeli několik dnů na Benešově náměstí.

„Průvody městem a hromadné skandování lidí Chceme čistý vzduch, chceme zdravé děti, zítra ve čtyři, pojďte s námi. Možná až teď dovedu pochopit sílu masy a chápu nepochopitelné volání průvodů 50 let Ať žije KSČ. Možná tenkrát to mysleli vážně a opravdově, stejně jako my v listopadu 1989 v Teplicích," uvedla Jana Dvorská ve svém svědectví zveřejněném ve vzpomínkové publikaci na listopadové demonstrace v Teplicích, nazvané Chceme čistý vzduch. Tehdy ještě působila jako učitelka na teplickém gymnáziu.

------------------

Měla jsem radost z toho, že mé dítě bude chodit do jiných škol než jsme chodili my…

TepliceHana Uhríková z Teplic otěhotněla několik dnů před sametovou revolucí. Tehdy ještě o nějakém totalitním převratu nemohla tušit. Dítě pak porodila ale už do nové doby. „Rodila jsem v květnu 1990. Pamatuji si, že jsem tehdy měla velikou radost, že mé dítě bude chodit do jiných škol než my. Že bude možnost diskutovat, argumentovat, samostatně přemýšlet. Toho jsem se nedočkala, i když je vystudovaná Mgr.," říká.

Na tehdejší dobu hned po převratu ale vzpomíná v dobrém. „Dalo se velmi výhodně nakoupit oblečení, neboť končil starý Prior a měli tam punčocháčky po pětikorunách." V paměti jí zůstává také výlet k sousedům na západ. „S 3měsíčním dítětem jsme jeli vlakem do Západního Německa pro hifi věž a mikrovlnku, na cestu jsme měli 3 papírové plenky, které nám tehdy darovala sousedka," vzpomíná na dobu krátce po revoluci. Její dědeček tehdy jezdil kamionem, takže měl přísun „vymožeností" ze zahraničí.(pem)