Jak hodnotíte svoji účast v anketě Zlatý Ámos?
Nejsilnější zážitek byla nominace samotná. Dojala mě. Neměla jsem o ničem ani tušení a pak jen žasla. Příjemný byl i postup do dalšího kola zvláště proto, že jsem mohla vidět tu radost a nadšení u mých studentů. To opravdu stálo za to. A jejich scénka před porotou mě pobavila. A nemůžu říct, že by mě něco zklamalo. Možná jen těch zklamaných tváří žáků, kteří mi drželi palce, mi bylo líto. Ale mnoho z nich mi řeklo, že pro ně stejně budu tím Ámosem já. (úsměv)
Jak probíhalo semifinále?
Bylo napínavé a docela šla znát nervozita všech. Věřím, že porota měla hodně nelehkou práci vybrat šest postupujících. Říkali, že boj byl velice vyrovnaný a radili se hodně dlouho. Měli jsme za úkol během 20 minut napsat báseň s vybranými slovy a složit něco z papíru. Pak jsme postupně předstupovali před porotu a ukazovali tři věci, kterými nás žáci do soutěže vybavili. Zároveň jsme museli vysvětlit proč. S ostatními jsme se pak shodli, že to bylo jako „one man show“ prostě pobavit a zaujmout porotu zároveň. Věci, které mi žáci připravili, byly: zrcadlo s fotkami žáků (prý když koukám do zrcadla, tak nevidím sebe, ale je moc mě to potěšilo), koláž složenou z obrázků věcí, které mám ráda, a od mé třídy jsem dostala rodokmen „Bednářovci“ s jejich fotkami.
Úkoly, které jste dostaly od poroty se vám zdály těžké?
Vůbec jsem neměla pocit, že by to bylo těžké. Rýmy ani skládačky mi nevadí. (smích)
