Kliknutím zvětšíteNa zahradě rodinného domu v Suché na Ústecku stojí několik automobilových veteránů. Všechny patří nadšenci do starých škodovek Jaroslavu Valentovi. Vyučený elektrikář Vali, jak mu přátelé přezdívají, ovšem nejcennější kousek parkuje v garáži. Přímo za vraty se skrývá legendární „embéčko“, tedy Škoda 1000 MBL z roku 1966. Valenta k jejímu názvu přidal písmeno L indikující slovo limuzína. Ještě aby ne. Auto zvětšil na neuvěřitelných 7 metrů a 15 centimetrů.
„Původní embéčko mělo o tři metry méně. Rozřízl jsem ho vejpůl a pomocí ocelových jeklů a plechů rozšířil. Poté následovalo ohýbání a přivařování bočních plechů,“ popisuje Valenta výrobní proces, na kterém se podílelo hned několik lidí.
Velkou část auta poskládal z nových náhradních dílů, které měl anebo sehnal. „Auto jako takové jsem postavil sám, ale soustružnické práce, okna či lakování mi dělaly odborné firmy,“ zmiňuje Vali a poukazuje hlavně na červenooranžové lakování vozu. „Lak jsem vybíral podle originální barvy, nicméně ta byla hnusná, takže jsem odstín vyšperkoval a zvolil výraznější verzi. Přece jen chci, aby auto bylo hezké na koukání a upozorňovalo na sebe,“ připomíná Valenta.
Parametry automobilu
Spotřeba u druhé, bílé limuzíny je 8 litrů na 100 km. Podobná se předpokládá také u červenooranžové Škody MBL 1000.
Odhad hmotnosti auta je 1250 kilogramů.
Pneumatiky na autě jsou originály, tedy 155-80/14.
Lakování sedmimetrového vozu bylo jednou z nejdražších položek na autě. „Stálo sto tisíc korun. Celkově za auto jsem ale na více než třech stech tisících. Dám si tu práci a spočítám sumy za všechny součástky přesně. Kdo se následně na mém Facebooku konečné částce přiblíží nejvíce, toho v autě svezu,“ usmívá se Valenta a odkazuje na facebookový profil Škoda 105 L Limousine.
Právě tady zájemci najdou podrobnou fotodokumentaci, jak se z auta stala limuzína. Název stránky současně odkazuje na druhý podobný vůz, který Vali se svým kamarádem Jíňou vytvořil. Jde rovněž o škodováckou limuzínu, která už brázdí silnice od roku 2008. Lidé si ji objednávají na svatby, oslavy narozenin či firemní akce. „Ve stejném duchu bych teď chtěl předělat i tohle embéčko. Interiér ještě není hotový, přečalounil jsem zatím sedačku, přivedl topení a pokračuji dál. Bílá limuzína trvala půl roku, na téhle se učím být detailista, takže mi to trvá už druhý rok,“ přiznává Jaroslav Valenta.
Při porovnání, které z jiných aut na trhu se svou délkou blíží červenooranžovému krasavci, zmiňuje Valenta známé značky dodávek. „Hlavně Mercedes Sprinter nebo VW Crafter, ty jsou téměř stejně dlouhé a jízda na silnicích je s nimi podobně obtížná,“ říká Valenta.
Nejhorší je podle něj jízda po kruhových objezdech, které se s tak dlouhým vozem nedají dokola objet. „Problémem jsou též hrboly na silnici, ďolíky a prudké kopce. Chce to zručnost. Jestli si někdo ale myslí, že je potřeba i speciální motor, který by celý kolos uvezl, mýlí se. Za prvé to auto tak těžké není a za druhé stačí originální motor, který v tom je a který to v pohodě utáhne,“ podotýká Valenta.
Embéčko je podle jeho slov zřejmě nejdelším vozem svého druhu v republice. „Ohledně rekordu jsem psal do Agentury Dobrý den, požadovali ale zaplatit poplatek pět tisíc korun. Jestli by mě chtěl někdo oslovit, tak bych byl vstřícný, ale abych dával tisíce korun za to, že někde budu vidět, to zase takový narcis nejsem,“ dodává Valenta, jenž chce mít auto hotové do léta.
„V současnosti je sice pojízdné, ale provozovat se nedá. Ještě mě někdy do budoucna, až bude limuzína hotová, čeká kolečko po úřadech, abych mohl auto dostat na běžnou silnici,“ doplňuje nadšenec a pomalu parkuje limuzínu zpátky do garáže.
Kdyby byla jen o několik centimetrů delší, dveře by se nedaly zavřít. Náhle se z auta ozve zvuk tramvaje. „Dostal jsem tento zvonek od kamaráda jako sponzorský dar, myslím, že to lidi také zaujme,“ uzavírá Jaroslav Valenta.
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
