Školačka, o které policie smí ze zákona říci jen to, že jí ještě nebylo ani patnáct let, tvrdila, že neznámý únosce si pro ni přišel domů, když ji už předtím kontaktoval na ulici. Zazvonil a když otevřela dveře, tak ji vytáhl ven, zalepil pusu páskou a vyvedl ven. „Poté měli společně jít za město, kde se měli plazit v trávě a ukrývat ve křoví. Neznámý muž měl dívku několikrát opustit, ale vyhrožoval jí, že nesmí utéct. Nakonec dívka údajně ale přeci jen utekla,“ tlumočila, co vše školačka kriminalistům vyprávěla, mostecká policejní mluvčí Ludmila Světláková.

Dívka měla celý svůj smyšlený únos detailně promyšlený. Svým rodičům totiž báchorku nelíčila v teple domova, ale zavolala jim telefonem zvenku a tvrdila, že se jí právě teď podařilo násilníkovi uprchnout. Na policii pak detailně fiktivní zločin vylíčila, a to včetně popisu pachatele.

Bez důkazů

Kriminalisté okamžitě vše začali prošetřovat. Pomalu zjišťovali, že výpověď školačky stojí na vodě. „Zjistili, že dívku s mužem u domu ani v okolí nikdo neviděl. Nenašli ani žádné stopy na louce, kde se měli oba plazit. Ve výpovědi se ukázala řada dalších nesrovnalostí. Nakonec školačka sama přiznala, že si vše vymyslela,“ doplnila Světláková.
Přestože se na první pohled může zdát, že s podobnými případy, kdy si dítě vybájí zločin, se setkávají kriminalisté jen velmi výjimečně, není to až tak pravda.

Násilník s kudlou

Podobné báchorky slyšeli z úst teprve devítiletého chlapce před pouhými třemi měsíci. V polovině ledna se klučina z Litvínova snažil policistům nalhat, že ho s kudlou v ruce přepadl cizí muž.
„Dítě tvrdilo, že se v Janově setkalo s mužem, který ho chytil kolem ramen a k břichu mu přiložil nůž. Poté měl chlapce nutit nastoupit do auta, které stálo kousek od místa činu. V tu chvíli údajně hoch násilníka kopl, vytrhl se mu a utekl,“ tlumočila tehdy školákova slova mluvčí mostecké policie Ludmila Světláková.

I v tomto případě, že se záhy ukázalo, že nic z toho není pravda. Fantazii chlapce podnítily televizní zprávy, kde se hovořilo o obtěžování malých dětí. Údajně se chtěl též zalíbit staršímu spolužákovi, se kterým by rád kamarádil.

Slovo psychologa

A právě získání pozornosti, a to jak od vrstevníků, tak třeba i rodičů, je podle policejního psychologa Josefa Kováříka právě hlavním důvodem, proč si děti zločiny vymýšlejí.

„Mohou mít problémy doma. Rodiče se jim třeba moc nevěnují a ony tímto způsobem říkají: Jsem tady, všímejte si mě. Též mohou chtít vyniknout mezi svými kamarády. Trpí pocity méněcennosti,“ vyjmenoval důvody, které mohou děti vést ke lži Kovářík. Detaily smyšlených únosů, kterými se pak kriminalisty snaží přesvědčit o pravdivosti případu, si školáci mohou vyčíst někde na internetu, kde si třeba najdou podobný případ.
Rodiče dětí, které si takovéto historky vybájí, by každopádně měli podle Kováříka ihned zpozornět a vyhledat s dítětem pomoc psychologa. „Určitě by měli zajít za odborníkem. Ten by pak měl pracovat s celou rodinou, aby zjistil, kde je problém,“ dodal Kovářík.