„Školáci je potkávají na Střekově, pejskaři v Bertině údolí. Střílet je uprostřed zástavby přitom není jednoduché," sdělil náměstek primátorky Pavel Dufek.

Prasata způsobují škodu na majetku města i občanů. S rozrytým hřištěm se museli vypořádat například fotbalisté ve Skoroticích. Vloni v dubnu vnikla bachyně se selaty dokonce do areálu ústecké polikliniky.

„Zvířata rozryla i dopravní hřiště v Krásném Březně či pozemky u plaveckého areálu Klíše. V roce 2016 bylo hlášeno 50 případů škod či výskytu divočáků ve městě," doplnila mluvčí magistrátu Romana Macová.

Prasata si přitom nevybírají denní dobu, nestarají se o provoz nebo počet lidí na místě. Podle mluvčí zaskočila už nejednoho člověka na sídlišti Severní Terasa nebo v areálu dopravního podniku Všebořice. Splašený divočák v květnu 2015 ohrožoval děti z MŠ Rabasova.

UPOZORNĚNÍ OD POLICIE

„Myslivci dělají naháňky i v obydlených částech města, ale není to jednoduché. Občany na to vždy upozorňuje policie," uvedl Dufek. Podle něj jediné doporučení pro obyvatele je, se místu vyhnout. Ne vždy je to však možné. Kdo třeba chodí do školy na Kamenném Vrchu ráno pěšky, alespoň si hlasitě zpívá. Do centra města se prasata už také dostala. Jedno dokonce vběhlo do budovy polikliniky, kde ho musel uspat přivolaný veterinář.

Počet ulovených divokých prasat sice roste, jejich stav ale podle Pavla Dufka stále není uspokojivý.

Na přelomu let 2013 a 2014 myslivci zlikvidovali v katastru Ústí 1 367 kusů černé zvěře, o rok později to bylo víc než 2 000 kusů. Proto radní rozhodli podpořit lov tím, že za každý kus získají jednotlivé myslivecké spolky 300 korun, nejvýše mohou dostat 20 tisíc korun.

Celkově má město na lov divočáků vyčleněných 120 tisíc korun.

Prase je vystrašené více než člověk

Ivan Soukup z ústeckého Mysliveckého sdružení Jedlová hora se věnuje myslivosti již 25 let.

Lovíte divoká prasata i na sídlištích?

Prasata se během naháňky vyženou z nehonebních pozemků na honební a na místa, kde je bezpečný odlov. Není to tedy tak, že bychom zvířata mohli střelit kdekoli, je to vyloženě na řízeném honu. V žádném případě nestřílíme divočáky mezi lidmi.

Kolikrát ročně se tyto hony dělají?

Na konci roku jsme dělali tři, teď už ne. Některá sdružení a spolky je organizují ještě během ledna.

Co poradit lidem, kteří se s divočákem setkají?

Zůstat v klidu, nesnažit se mu bránit a nechat mu volný prostor, aby mohl odejít. Ten divočák je vyplašený možná mnohem více než člověk. Lidi se dneska pohybují všude možně, vyženou prasata z krytu, a ta se pak dostanou do města.