Kliknutím zvětšíteDéle než rok se čeká na volné místo do oddělení se zvláštním režimem v Domově důchodců v Bystřanech na Teplicku. Aktuální seznam registrovaných adeptů přesahuje stovku jmen.
Podle vedoucí sociálního úseku domova Jitky Chlebanové nemohou do speciálního oddělení v zařízení přijmout každého. „Ne všichni žadatelé jsou pro tento režim vhodní. Kritéria výběru jsou specifická,“ dodala s tím, že úsek se zvláštním režimem se dělí na skupinu s lehčími formami duševních onemocnění, jako jsou například deprese, úzkostné poruchy a podobně, další samostatné patro domova důchodců je pak výhradně pro klienty s Alzheimerovou chorobou nebo jinými typy demence.
Certifikát kvality
Právě na dementní klienty se bystřanský domov důchodců zaměřuje dlouhodobě a s péčí o ně má své zkušenosti. Od roku 2002 je registrovanou pobočkou České alzheimerovské společnosti na pomoc občanům postiženým demencí. Postupně prohlubované odborné zkušenosti zúročili v Bystřanech certifikátem kvality uděleným alzheimerovskou společností. V tehdejší době se tímto certifikátem mohlo v ČR pochlubit pouze zařízení v Příbrami. Dnes jich je už více.
Domov se zvláštním režimem, který je oddělený od klasického domova pro seniory a jemuž říkají Vážka, měl původně kapacitu 20 lůžek. Byl určený pro seniory od 65 let se sníženou soběstačností z důvodu chronického duševního onemocnění, zejména Alzheimerovy choroby a jiných forem demence.
Kapacitně nestačil, protože lidí s demencí přibývá a nemoc se často projeví i u klientů, kteří v domově už nějaký rok žijí. Proto Vážce v domově důchodců vyčlenili celé jedné patro a zvýšili počet lůžek na současných 45.
„Personál do Vážky jsme vybírali velmi pečlivě, protože je to práce psychicky nesmírně náročná. Důležitou roli sehrálo doporučení psychologa, který měl posoudit, jakou mají zájemci schopnost empatie, jak jsou psychicky odolní. Zaměstnancům se v tomto oboru cíleně věnujeme a pravidelně je školíme,“ komentovala tehdejší navýšení kapacity ředitelka domova seniorů Miroslava Barešová.
Vážka je v Bystřanech symbolem a spatříte ji právě na stejnojmenném speciálním oddělení. Tam se lze dostat přes kód u dveří, který brání neplánovaným odchodům klientů, jejichž duševní stav neumožňuje, aby se bez doprovodu pohybovali mimo budovu. Už na úpravě chodeb je vidět, že i člověk, který si nepamatuje své jméno a neví, jaký je právě rok, může žít důstojně, klidně a v hezkém prostředí. Venkovní realitu například přibližuje zastávka autobusu, která má své místo na chodbě. Včetně jízdního řádu a lavičky, kde mohou obyvatelé domova posedět. „Snažíme se našim klientům připomenout to, co pro ně bylo důvěrně známé,“ vysvětlila ředitelka Barešová.
To, že o změnách nálady rozhodují drobnosti, které zdejší klienty obklopují a které jim připomínají domov, dokládá příběh jedné ze starších obyvatelek. V nočních hodinách byla velmi neklidná a rušila okolí. Když kvůli tomu jedna z pečovatelek kontaktovala dceru klientky, dozvěděla se, co měla maminka ráda. Nechala tedy dceru přivézt oblíbené povlečení na postel, o kterém mluvila, a od té doby paní spala klidně celou noc.
108
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
