“Parforsní hon spočívá v jízdě za masterem, čili vedoucím jezdcem, který sám určuje rychlost a trasu. Nikdo ho nesmí předjet, protože nejde o závod, ale o to, aby si jezdci vyzkoušeli umění své a svých koní,“ vysvětlila pravidla honu Světlana Janoušková z pořádající jezdecké společnosti.
Jezdci byli rozděleni do dvou lotů (jezdeckých skupin) podle zdatnosti. V Oseku předcházelo startu obou lotů slavnostní dekorování jezdců.
U připínání kokard na levý rukáv jezdce a předávání malých dárků se střídali náměstek hejtmana Ústeckého kraje Petr Fiala, který do Oseka přijel i s rodinou, osecký starosta Jiří Hlinka, dubský starosta Petr Pípal a ředitel teplické hotelovky Jiří Nekuda. Master má na rozdíl od ostatních jezdců na kokardě růžovou pentli, aby se dal lépe rozpoznat.
Začátek honu probíhal již tradičně na prostranství, kde v srpnu děti řádí na pouťových atrakcích při Oseckých slavnostech.
Poté jezdci vyrazili do okolních lesů, luk a polí na předem určenou trať s různými přírodními překážkami. Časová náročnost trati se pohybovala okolo třech hodin. Čekal na ně i miniaturní „taxis“.
S výjimkou Velké Británie se v současné době parforsní hony už nikde v Evropě nepořádají. Pouze symbolické hony na lišku, kde štvanou zvěř představuje jezdec.
V Oseku se parforsní hon stal již velmi příjemnou podzimní tradicí.
