Na místě zasahoval i vrtulník krajských záchranářů. „Plavčíkům a návštěvníkům koupaliště se podařilo holčičku oživit ještě před našim příletem. Následně jsme ji přepravili do nemocnice v Ústí nad Labem,“ uvedl mluvčí krajských záchranářů Prokop Voleník. Případ je jedním ze tří, které se za poslední měsíc v Ústeckém kraji odehrály, a ukazuje, jak málo stačí, aby se ve vodě někdo utopil.

Druhá nešťastná událost se stala 9. června na Kamencovém jezeře na Chomutovsku, kde se topila 70letá žena. „Úspěšně jsme ji resuscitovali, skončila na oddělení ARO v chomutovské nemocnici,“ zmínil Voleník a přidal i třetí incident, kterým se záchranáři zabývali 18. června v Mostě na jezeru Matylda. „Devítiletá holčička tady údajně spadla ze šlapadla a začala se topit. I ji se podařilo oživit,“ shrnul Voleník s a doplnil, že záchranáři každý rok apelují na rodiče, na děti i na adolescenty, aby se ve vodě, kterou neznají, chovali s nejvyšší opatrností.

„V případě, že se děti někde koupou, je důležité, aby tam byl vždy dozor dospělého, a to jak na koupališti, tak u otevřených vodních ploch. Aby rodič neležel na dece nebo neseděl někde v bistru a jeho dítě se zatím bez dozoru koupalo,“ poznamenal Voleník.

Ani po hlavě, ani po nohou

Velkým problémem je také skákání do neznámých vod. Mezi nejčastější úrazy z koupání patří poškození páteře s různým stupněm ochrnutí dolních částí těla a končetin.

„Dospívající mládež, ačkoli by neměla požívat alkoholických nápojů a jiných omamných látek, tak činí a pak skáče do vody. V České republice je už několik hojně medializovaných případů, kdy některé celebrity takto skočily a byly potom upoutány na vozík. Do vody, kterou neznám, neskáču. Ani po nohou, ani po hlavě,“ varoval Voleník.

Důležité je prohlédnout si terén a zbytečně neriskovat. „Mladíci se chtějí předvést před slečnami, neskáčou ani šipku, ani po nohou, ale „na kapitána“, tedy rukama za zády a po hlavě napřed. I náraz o vodní hladinu je vlastně náraz o pevnou plochu, čím větší výška, tím větší náraz. To si málokdo uvědomuje,“ doplnil Voleník.

Oslovená koupaliště jsou na nebezpečné situace připravena. S obrovskou návštěvností se potýká kupříkladu Aquadrom v Mostě. „Čím více návštěvníků, tím větší rizika jsou. Máme otevřené vnitřní i venkovní bazény, což je nezbytné zajistit z hlediska bezpečnosti dostatečnou kapacitou plavčíků. Působí u nás skupina šesti plavčíků, která dohlíží na všechny prostory,“ řekl ředitel Technických služeb města Mostu Václav Zahradníček.

Z prostoru, kde plavčíci sídlí, jde vidět celé okolí v rozsahu 360 stupňů. „Plavčíci nesedí jenom na místě, dohlížejí na všechny bazény, chodí kolem nich a prověřují, jestli někde není nějaké riziko. V případě, že by se něco stalo nebo hrozilo, jsou napojeni na integrovaný systém,“ vysvětlil Zahradníček s tím, že plavčíci jsou pro svou práci kvalifikovaní a musí projít náročnými kurzy. „Není to tak, že by k nám přišel student na letní brigádu bez kvalifikačních požadavků. Musí mít certifikát. Plavčíci musí umět rozeznat riziko a zabránit i úrazům kolem koupaliště. Jsou zde kluzké povrchy a riziko pádu. Na všechno tedy dohlížejí velmi pečlivě,“ dodal Zahradníček.

V horku musí uhlídat tisíce návštěvníků

Podobné je to i na hojně vyhledávaném koupališti v Brné v Ústí nad Labem. V době provozu tobogánu tady mají k dispozici vždy jednoho plavčíka na vstupu, dalšího na výstupu a dva plavčíky u bazénu. „U dalších rekreačních bazénů jsou také dva plavčíci – jeden v pohybu, druhý sedí a monitoruje situaci pohledově. Všichni jsou profesionálně proškolení, a to jak v rámci záchranářství, tak v poskytování první pomoci. Procházejí vstupními i namátkovými testy,“ uvedl ředitel Městských služeb v Ústí Martin Mata s tím, že uhlídat celý areál zejména v tropických dnech, kdy na koupaliště přijde kolem 3500 lidí, není jednoduché. „Snažíme se ale dělat maximum, bezpečnost je pro nás velmi důležitá. Proto ji chceme rozšiřovat a zavedeme i vlastní hlídky, které budou po koupališti chodit, řešit případné konflikty a celkově dohlížet nad bezpečností,“ předeslal Mata.

Při první pomoci tonoucímu je podle Voleníka důležitá obezřetnost. „Jako zachránce musím být přesvědčený, že jsem natolik zdatný plavec, že za tonoucím dokážu doplavat taky a že se neutopím s ním. Problém nastává ve chvíli, kdy zachránce - laik doplave k topícímu se. Tonoucí se stébla chytá a je tak velké nebezpečí, že ho stáhne pod vodu také. Proto je důležité vzít si s sebou do vody nějaký plovoucí předmět, například nafukovací kruh nebo plovák, dotyčného uklidnit a aktivovat plavčíky,“ připomněl Voleník.

Když dojde k tonutí a člověk je z vody venku, je potřeba co nejrychleji zahájit resuscitaci. „Ačkoli je moderní trend u resuscitace nedýchat, tak u tonutí je umělé dýchání velkou výhodou. Medicínsky u dotyčného dochází k asfyktické zástavě oběhu. Buď mu nateče voda do plic, anebo dochází k suchému tonutí, kdy dojde ke křečovitému sevření hrdla, zábraně vodě dostat se do plic, ale současně se zavřou dýchací cesty a dotyčný postupně upadá do bezvědomí,“ popsal mluvčí záchranářů.

Resuscitace se vždy zahajuje pěti vdechy. „U dítěte jsou vdechy přiměřené, musíme myslet na velikost dítěte. U malých dětí se dává jen objem dutiny ústní, u trochu větších tolik, aby se o třetinu zvednul objem hrudníku a nedošlo k velkému přetlaku. Následuje třicet stlačení hrudníku a opět vdechy,“ vylíčil Voleník.

Velká tragédie se odehrála v minulém roce na Mostecku. Na koupališti mosteckého Benediktu se v polovině července topil otec se synem. Muže se nepodařilo ani přes několik desítek minut trvající resuscitaci zachránit, dítě přežilo. Na místě zasahoval i vrtulník. O týden později se na stejném místě málem utopilo nezletilé dítě. I to se nakonec podařilo zachránit.