„Max si ponese následky celý život, v jednu chvíli se dokonce uvažovalo o jeho utracení, protože to je velmi nebezpečné zvíře. S námi v útulku však funguje dobře, mazlí se, dává nám pusinky, ale není to pes pro každého. Bereme ho jako výzvu, to, co mu způsobili lidi, by mu také lidi měli zase vynahradit a dát mu šanci na nový život,“ uvádí vedoucí útulku Barbora Benešová.

Podobně krutých osudů poznali v žimském útulku hned několik. Celkem se tu starají o 47 psů, z nichž 26 je v dočasné péči. „V dočasné péči jsou většinou ti, kteří mají nějaký handicap, špatně zvládají zdejší prostředí anebo jsou staří. Nejstarší náš pes se jmenuje Děda, je mu 12 let a má obrovský nádor v břiše,“ říká Benešová.

Do AniDefu vozí psy z celé republiky. „Buď je lidé vyhodí na ulici, nebo je týrají. Často je příčinou také alergie u dítěte, případně smrt majitele,“ podotýká Benešová. Nejhorším zdejším případem byla pětiměsíční fenka Sookie. Útočník jí šlápl na páteř a do konce života zůstane ochrnutá na zadní nohy.

Postup při přijímání zvířete je vždy stejný. Zvíře zváží, založí mu evidenční kartu, zkontrolují, jestli má na sobě nějaké viditelné zranění, prohmatají ho, prohlédnou mu uši a dají do karantény. Tam ho odčerví, odbleší a naočkují. „O zvířata se nám stará několik externích veterinářů. Po 12 dnech psa z karantény pustíme do dalších prostor a za tři týdny ho přeočkováváme. Když se nám mu nedaří do třech měsíců najít domov, tak ho kastrujeme,“ popisuje Benešová.

Bez kastrace to nejde

Kastraci vyžaduje útulek hlavně kvůli špatným zkušenostem. „Lidé nám slíbili, že nebudou množit další štěňata a stejně pak zvířata k sobě připustili. Tomu chceme předejít. Pokud si majitelé chtějí psa adoptovat dříve, než u nás projde kastrací, musí podepsat smlouvy o tom, že tak učiní, jinak ho nedostanou. Je to i ze zdravotních důvodů, například feny hodně trpí na záněty dělohy, psi zase na zvětšené prostaty,“ doplňuje Benešová s tím, že o adopce mají lidé stále velký zájem.

„Proto si můžeme podmínky určovat a zájemce vybírat. Určitě to není tak, že někdo přijde a my mu psa jen tak dáme. Zodpovědný výběr nových majitelů se nám osvědčil, psi se k nám potom už nevrací,“ vysvětluje Benešová. Nejtěžší je podle jejích slov najít domov pro velké psy ve středním věku s komplikovanou povahou. „Nikdo je nechce, jsou problémoví, nejsou moc socializovaní. Lidé také nechtějí černé psy. Nejsou zajímaví, jsou pro ně tuctoví a nehezcí. Malá fena tady naopak zůstává v průměru třináct dnů,“ líčí Benešová. U starších psů, kteří jsou nemocní, má útulek také velký ohlas. „Lidé si je berou z lítosti,“ doplňuje vedoucí útulku.

Zařízení před dvěma lety kompletně svépomocí zrekonstruovala spolu se svým týmem nadšenců. Starají se tady také o několik desítek koček, kterým nedávno nakoupili nové karanténní klece za téměř sto tisíc korun. Objekt obsahuje i umývárnu pro zvířata nebo venkovní výběh. Ve speciální části mají umístěné také agresivní psy.

„Většinou byli týraní nebo je někdo vzal brzo od matky. Všude jinde by je během čtrnácti dnů utratili,“ tvrdí Benešová. Jim, jeden z agresivních psů, měl v pátek premiéru. Poprvé šel na procházku mimo kotec. „S kolegyní už má vztah, ale nedokáže na něj sáhnout. Jim nesnese dotek člověka. Snad mu také pomůžeme,“ uzavírá Benešová.