Jak jste se dostala ke zdravé výživě?
Už od dětství jsem měla k jídlu jiný vztah, než ostatní. U nás platilo takové to sníš to, budeš tu sedět, dokud nebude talíř prázdný. Už tehdy jsem uvnitř cítila, že mi to nevyhovuje. Raději jsem nejedla, než sníst něco, co mě jen zatěžovalo a nedělalo mi dobře. Experimentovala jsem, pracovala všude možně, pohybovala se v oblasti finančnictví, jen ne ve výživě. Výživovým poradenstvím jsem se začala aktivně zabývat až v dospělosti, když už jsem měla děti. Absolvovala jsem různé kurzy, školení, certifikace, zabývala se výživou sportovců i diabetiků. V oboru nutriční terapeut mám v plánu se dál vzdělávat.

Takže to rozhodně nebyla přímočará cesta …
Trvalo to, šla jsem na to oklikou, ale je to mé poselství. Naplňuje mě a uspokojuje práce s lidmi, to, že jim mohu pomoci. Ve finančnictví to sice byla také práce s lidmi, ale trochu jiného druhu. Výživovým poradenstvím se aktivně zabývám čtvrtý rok a moc mě to baví. Dbám na to udržovat si vztahy s klienty i poté, co v poradně skončí.

Jak vnímají zdravou výživu vaše děti?
Moje děti nenapadne, že bychom doma jedli jinak a zdravěji, než tomu třeba je jinde, protože děti kopírují dospělé. I když paradoxně první slovo mého syna byl bonbón a vůbec nevím, proč. Ale já děti nenutím jíst něco, co nechtějí. Jejich tělo si samo řekne, co potřebuje.

Na začátku roku všichni chtějí shazovat kila, která nabrali z cukroví. Jak je to s pečením vánočního cukroví u vás?
S cukrovím jsem vždycky experimentovala. Dělala jsem ho z konopné a pohankové mouky, datličky místo cukru, protože med není úplně ideální řešení. Dopadlo to tak, že jsem ho většinou jedla sama. Takže tentokrát jsme s dětmi pekli cukroví ze špaldové mouky, na něj domácí marmeládu z ovoce, takže bez barviv a konzervantů a vánočku z tvarohu. Cukru je totiž v potravinách strašně moc, je to z hlediska obezity velký problém. Je potřeba si uvědomit, kolik pohybu je pak potřeba, aby mělo tělo možnost to spálit.

Jak vlastně vypadá štědrovečerní večeře v rodině výživové poradkyně?
I moje děti mají rády řízky, takže jsme měli krůtí řízky a bramborový salát. Jen v něm byla místo majolky zakysaná smetana s bílým jogurtem a místo salámu vysoceprocentní kuřecí šunka. Jednou za rok to nikomu neublíží. Já jsem 10 let nejedla maso. Místo toho jsem si dala květák a cuketu.

Aby byl člověk v kondici, potřebuje nejen zdravě jíst, ale neméně důležitý je i pohyb. Jak to máte s pohybem vy?
Miluji turistiku, hlavně v horách. V přírodě, kde mám kolem sebe zeleň, ráda chodím i běhám, to je to nejlepší odreagování pro mě. Když počasí nepřeje, trávím i čas ve fitku. Rodiče mě ke sportu nevedli. Lyžovat mě učil až manžel a rovnou na černé sjezdovce, takže to byl adrenalin. Ale já mám ráda výzvy. Užila jsem si i výšlap do 6 tisíc metrů a jakmile to půjde, musím si to zopakovat. S dětmi si užívám výlety, kolo, brusle i koloběžky.